175 let Barbierova bodového písma
(Zora 1990/4, str. 16—19)
Úsilí o vytvoření písma pro nevidomé neprojevovali pouze učitelé nevidomých. Právě při shrnutí několika desítek takových návrhů přicházíme ke zjištění, že tímto atraktivním tématem se zabývalo daleko více laiků. Mezi ně patří i Ch. Barbier de la Serre, původně důstojník francouzské armády. Shodou okolností, které se vztahují k jeho povolání, navrhl specifické písmo pouze z bodů oproti množství jiných autorů, kteří se zaměřovali na reliéfní latinku.
První v řadě známých písem z bodů je ovšem soustava F. Lany Terziho, který ve svém spisu Prodromo (1670) popisuje několik způsobů tajného písma, a také písmo pro slepce. Bylo složeno z bodů a linií.
Je málo pravděpodobné, že by Ch. Barbier při tvorbě svého písma navázal na písmo Lanovo. Jedno však společné mají — jejich původ je v tajných písmech.
První skutečně bodové písmo vytvořil Barbier v roce 1815. Jeho konečná podoba však pochází z roku 1819. Akademii věd v Paříži je předložil o dva roky později. Ta je okamžitě doporučila zavést v pařížském nově instalovaném Národním ústavu pro mladé slepce. Uskutečnilo se přesto, že tehdejší ředitel Ústavu S. Guillié právě zaváděl svou reliéfní latinku. Není tedy divu, že nevidomí chlapci zpočátku raději přijali Barbierovo písmo. S. Guillié byl nucen ustoupit, a tak byla Barbierovým písmem dokonce vydána první kniha, která pojednávala o nočním písmu.
Barbierovo písmo mohli nevidomí nejen číst, ale s pomocí speciální šablony jím bylo možné i psát. Jeho systém však měl nejméně dva základní nedostatky: 1. znaky jsou vertikálně delší než je bříško ukazováku (je to 6 reliéfních bodů pod sebou), 2. nejedná se vlastně o písmena. Jsou to znaky pro fonetickou výslovnost francouzské řeči. Toto písmo se proto v jiných jazykových oblastech nikdy nepoužívalo. Šířka znaků (dva body vedle sebe) vyhovovala. Systém je tedy dvanáctibodový, tj. jsou to dva vertikální sloupce vedle sebe každý složený ze šesti bodů.
Bylo by neúplné, kdybychom se neseznámili s předcházejícími etapami, které Barbiera přivedly k tomuto písmu. Jeho první tajné písmo, určené pro vojenské účely, pochází z roku 1809. Soustava fonetických znaků, které vznikaly propichováním listu papíru nožem. Vzhledem k profilu břitu nože se tak vytvářejí perforace trojúhelníkového tvaru. Jako tajné písmo je bylo možné číst a také jím psát například v zákopech za tmy bez nutnosti rozsvěcet. Později podává jiný návrh, ze kterého vzniklo i výše popsané dvanáctibodové písmo pro nevidomé. A tak se důstojník ve výslužbě, který se původně zabýval telegrafií, stává významnou osobností v tyflopedii.
Img Ch. Barbier — Dvanáctibodové písmo
Zavedení Barbierova dvanáctibodového písma v Národním ústavu pro mladé slepce v Paříži podnítilo tamější žáky k jeho zlepšování především z hlediska čtivosti. Například i dosavadní způsob hudební notace z latinky nahradili soustavou bodovou, kterou upravili do menšího počtu bodů. Ty už se dobře četly. Základní myšlenka se mezi nevidomými ujala. Z tohoto principu vyšel i L. Braille.
Těžkopádnou čitelnost svého písma uznal nakonec i sám Barbier. Redukoval počet bodů na deset, i těchto pět bodů pod sebou bylo mnoho. Šlo o to, aby písmena nepřekračovala akční rádius taktilního pole bříška ukazováku, kterým se čte. Z hlediska jeho praktického používání bylo třeba vytvořit soustavu s ještě menším počtem bodů. To však je již jiná kapitola, která se týká Brailleova písma.