(Zora 1988/7, str. 46—47)
Po odchodu z aktivní služby učitele a ředitele měšťanských škol se stává administrativním ředitelem Ústavu pro nevidomé v Praze na Hradčanech, kde nastupuje za zemřelého V. Dokoupila roku 1927. Snad právě dlouholeté přátelství s K. E. Macanem bylo hlavní příčinou, že i ve svých 65 letech dovedl vyvinout dostatečnou aktivitu k vedení Ústavu. Přispěla k tomu i vzorná a pilná práce učitelek školy. Především to byla A. Sedláčková a D. Hoňková, na něž se mohl spolehnout, jelikož jejich odborná úroveň i pedagogická cílevědomost byly mimořádné.
Narodil se 28. července 1863 v Praze. Pocházel ze 14 dětí, z nichž 4 předčasně zemřely. V dětství byl vokalistou při dómě sv. Víta v Praze. Navštěvoval gymnázium na Malé Straně a Učitelský ústav. Od roku 1882 vyučuje na Smíchově, od 1890 působí jako ředitel měšťanské školy. Mimoto vyučuje rovněž na pokračovací (učňovské) škole. V listopadu 1926 nastupuje jako kooptovaný člen ředitelství. V následujícím roce se stává administrativním ředitelem. Ve funkci setrval až do své smrti 23. prosince 1934.
Jako dřívější autor několika učebnic pro měšťanské školy napsal učebnici zeměpisu pro nevidomé, kterou vydalo Ministerstvo školství. K této učebnici mu učitelka A. Sedláčková vytvořila plastickou papírovou mapu Čech. Na jeho podnět byla v roce 1930 při Ústavu otevřena mateřská škola původně zamýšlená jako opatrovna.
Jako aktivní člen několika pěveckých spolků měl zájem, aby i v Ústavu byla hudba na vysoké úrovni. V roce 1928 zřídil kurz pro přípravu kandidátů ke státním zkouškám z hudby. Rád veřejně zpíval Macanovy písně. Trvalou hodnotu má také jeho spolupráce na první české učebnici brailleské hudební notace Klíč k Brailleově notopisu, jejímž autorem je K. E. Macan. Tato příručka vyšla jako první svazek Hudebně theoretické přílohy Zory v roce 1917 nákladem Hudebního odboru pro český tisk při Zemském spolku pro výchovu a pěstování slepých v království Českém.
A. Hraba byl spoluzakladatelem učitelské záložny Komenský a spoluzakladatelem družstva Komenium. Podílel se na založení pěveckého sboru Pražských učitelů, byl předsedou Hudební Budče aj.
V řadě administrativních ředitelů hradčanského Ústavu zaujímá svou aktivitou mimořádné postavení pro svou nezdolnou víru ve schopnosti nevidomých zapojit se do společnosti užitečnou prací.