Ke 150. výročí narození W. B. Waita

(Zora 1989/3, str. 31—35)

 

Více než 40 let působil jako ředitel Ústavu pro výchovu a vzdělávání nevidomých v New Yorku. Vytvořil newyorský systém bodového písma a zkonstruoval psací a sázecí stroj.

Narodil se 25. března 1839 v New Yorku ve čtvrti Amsterodam. Pocházel z intelektuálské rodiny. Vystudoval práva a v roce 1862 byl přidělený k newyorskému soudnímu dvoru. V této době se začíná zajímat o problematiku výchovy nevidomých. Již v roce 1863 se stává superintendantem (církevním přidělencem) a ředitelem Ústavu pro nevidomé v New Yorku. Předtím zde již nějakou dobu mimo své hlavní povolání působil ve funkci pomocného učitele.

Mezi spolupracovníky Ústavu si brzy získal velkou autoritu. Jeho vliv se postupně rozšířil i na nejbližší ústavy. Jako vedoucí činitel udržoval kázeň chovanců i pracovníků direktivními prostředky. Také kategoricky si vyžadoval úctu vůči své osobě. Kladl značný důraz na hudební vzdělávání svých žáků. Zvláštní pozornost proto věnoval koncepci taktilní hudební notace. Jako ředitel působil v Ústavu až do roku 1905.

Pracoval také jako kurátor newyorského Domu slepeckého tisku. Byl členem Společnosti pro publikování slepeckým písmem a členem kuratoria Společnosti pro zlepšení zdravotního stavu nemocných slepců.

Nejvýznamnějším Waitovým činem bylo převzetí bodového písma dřívějšího ředitele Russa, které dopracoval pro praktickou potřebu. Vytvořil newyorský systém, založený na principu reliéfních bodů. Zatímco Brailleovo písmo využívá šesti bodů uspořádaných dvěma vertikálními sloupci po třech bodech, Waitovo písmo má pouze dva body nad sebou ve třech až čtyřech sloupcích vedle sebe. Je to tedy obdélník položený na delší základně. Přitom nejčastěji používaná písmena mají méně bodů a jsou volena z nejlépe hmatem čitelných kombinací. Písmena, která se vyskytují jen zřídka, byla sestavena z více bodů. Měla stejnou výšku, ale byla nestejně dlouhá v horizontále. Na stejném principu vytvořil rovněž bodovou hudební notaci. Zdůraznil, že v jeho bodové notaci odpadají dvojznačnosti některých znaků, což u brailleské notace není možné pro nedostatek možností v šesti bodech.

Waitovo písmo schválila konference učitelů nevidomých v roce 1871, bodovou notaci v roce 1878. Jako jeden z důvodů vzniku svého písma uvádí Wait, že význam mají nejen body, ale také prostor mezi nimi.

Až do roku 1882 se v New Yorku používala souběžně reliéfní latinka. Zanedlouho byla opuštěna. Asi od roku 1892 vedle systému Waitova nastupuje písmo Brailleovo. Ještě v roce 1911 se dobře uplatňovala obě bodová písma. Nakonec však i zde brailleské písmo zvítězilo. O jeho zavedení a rozšíření se zasloužil i F. Hall svým vynálezem psacího stroje. Praxe vypadala asi tak, že kam zasahoval vliv W. B. Waita, tam se jeho písmo udrželo déle. Ovšem i v brailleském šestibodovém systému byly činěny pokusy o rekodifikaci z hlediska četnosti výskytu písmen, aby častěji se vyskytujícím odpovídala písmena čtivější.

Hlavním nedostatkem Waitova písma je nepřiměřená délka jednotlivých písmen. Zatímco u systému Braille odpovídá velikost jednotlivých písmen plošce bříška ukazováku, u Waitova systému musejí prsty každé písmeno ohmatávat v horizontálním směru, což čtení zpomaluje. Bylo zákonité, že po odchodu Waita je brzy jeho písmo odmítnuto.

Do historie tyflopedie se Wait zapsal dvěma vynálezy: Je to tzv. kleidograf (psací stroj), který měl 12 kláves, z toho 8 samostatných a 4, jimiž se psaly současně dva různě umístěné body. Byl vybavený klávesou pro posunování papíru. Papír mohl mít různé rozměry. Zajímavé je, že byl konstruován pro psaní levou rukou. Používal se pouze v New Yorku, jinam se nerozšířil. Druhým vynálezem W. B. Waita je tzv. stereograf. Jedná se o sázecí stroj do plechových ploten, ze kterých se lisovaly kopie do papíru. Byl konstruovaný pro Waitovo písmo. Mechanickou sílu obstarával elektromotor. Klávesnice byla uzpůsobena pro psaní levou rukou, aby pravá mohla předčítat sázený text.

W. B. Wait měl významné postavení ve výchově a vzdělávání nevidomých v USA. Podporoval jejich vzdělávání a zasloužil se o vybudování newyorské slepecké knihovny. Známé je také jeho osobité vystoupení na prvním evropském kongresu učitelů nevidomých v roce 1873, který se konal ve Vídni. Tady se zúčastnil přímé konfrontace svého písma s Brailleovým. Kongres však žádné stanovisko nezaujal.

Z jeho publikační činnosti jsou známá následující díla: Newyorský systém k použití pro hudební notaci slepých — 1873; Elementy notace pro harmonii — 1888; Kurz techniky hry na klavír — 1890; Praktický systém bodové notace pro slepé tištěný k použití slepými — 1892; Vznik newyorské instituce pro slepé — 1892.