Ten čas je neúprosný
(Zora 1998/5, str. 13—16)
Poznal jsem ji jako útlé osmileté děvčátko v době, kdy jsem působil v Lidové škole umění v Brně-Židenicích.[1] Byla mou žákyní v hudební nauce, hodiny hry na klavír navštěvovala u R. Ketnerové. Již tehdy jí hra podle not působila mimořádné obtíže. Dalekohledné brejličky zase omezovaly zorné pole zraku. Upoutávala svou neobvykle vyrovnanou, u dítěte nevídanou letorou.
Narodila se dne 29. května 1948 v Brně v rodině baletního mistra a známé brněnské baletní baleriny. Již v raném dětství projevovala sklon k hudebnosti, zájem o zpěv a hru na klavír. Ve dvou letech oslepla. Po několika operacích se objevil malý zbytek zraku. I tento zbytek se v pozdějším období pozvolna ztrácel. Do základní školy nastoupila ve svém bydlišti. Strávila zde čtyři roky.
Lidovou školu umění začala navštěvovat v roce 1955. Její učitelka hry na klavír brzy rozeznala mimořádný talent rozvíjený obdivuhodnou pílí podporovanou trvalým zájmem matky. Pozvolna si Alenčiných výkonů povšimli i ostatní učitelé. Zrak se však dívence i nadále nezadržitelně ztrácel. Učitelé LŠU si nevěděli rady s děvčátkem s dalekohlednými brýlemi. Do not se dívalo z bezprostřední blízkosti s lokty vyčnívajícími daleko za útlá záda. Tak to přece jít nemůže! Moje rada, aby se i náročnějším skladbám učila žákyně pamětně, se všem jevila jako mimořádně náročná. Ale dařilo se nečekaně lehce. V hudební nauce při psaní not nebyly při používání dalekohledných brýlí větší problémy.
Učitelka klavírní hry byla ochotná odpouštět, bylo tedy třeba zasáhnout. Maminka se nechala přesvědčit, aby svou nadanou dceru přihlásila do Základní školy pro slabozraké v Brně. Zde nepobyla dlouho. Byla přeřazena do třídy pro nevidomé. Ve hře na klavír přišla do třídy nevidomého R. Krchňáka. Ve své píli neustávala, a tak brzy patřila mezi nejlepší s perspektivou studia na konzervatoři. Teprve u přijímacích zkoušek na Střední hudební školu pro mládež s vadami zraku v Praze se objevily některé zásadní technické nedostatky. Vyprávěla, že po celé následující prázdniny navštěvovala jiného učitele hudby.
V SHŠI studovala v letech 1963 až 1968. I zde se vypracovala na jednu z předních studentek. Hru na klavír studovala u profesora J. Kříže. Zúčastnila se beethovenovské soutěže. Jako druhý nástroj studovala hru na flétnu. Po maturitě přestoupila na brněnskou konzervatoř do třídy profesorky I. Janíčkové. Absolvovala již v roce 1969.
Po absolutoriu nastupuje jako učitelka do Lidové školy umění Jaroslava Kvapila v Brně, kde za krátkou dobu vynikala, a to zvláště ve výuce předškolních dětí. Spolu se svým prvním manželem A. Andraszewskim pořádala četné klavírní recitály. Oba se zapsali ke studiu na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Studovali ve třídě profesora O. Vondrovice. Absolvovali v roce 1977. Jejich společný absolventský koncert v Besedním domě měl mimořádný ohlas. Živě vzpomínám na barvy Debussyho aj. Nemohl jsem odolat hlubokým dojmům a v hudební příloze Zory jsem popsal své mimořádné umělecké zážitky. Jejich manželství bohužel bylo rozvedeno.
Po jednoročním působení na JAMU, kde vyučovala obligátní hře na klavír posluchače nehudebních směrů, v roce 1982 odchází na konzervatoř do Pardubic. Vdává se, a to za tehdejšího ředitele LŠU J. Vlasáka (1983). V Pardubicích brzy zaujímá výborné odborné postavení. V koncertní činnosti neustává. Svůj odborný rozhled si prohlubovala na několika mistrovských kurzech a zahraničních stážích.
Úspěšně pracovala jako lektorka při kurzu nevidomých a slabozrakých učitelů hudby v roce 1987. Začala se věnovat teorii koncepce metodiky vyučování hře na klavír. Měla k hudební pedagogice vždy těsný vztah a ráda se podělila o své zkušenosti. Hudebně pedagogická činnost se postupně stala její doménou. Vyslala několik žáků na mezinárodní soutěže Virtuosi per musica di pianoforte. Připravila také mnoho studentů k úspěšným mezinárodním soutěžím, například M. Canals de Barcelona, Leeds, Darmstadt aj. Zasedala v několika mezinárodních porotách včetně Mezinárodních soutěží zrakově postižených hudebních profesionálních skladatelů a interpretů v Mariánských Lázních.
Od roku 1990 vyučuje na JAMU v Brně i AMU v Praze. V současné době je na obou vysokých hudebních školách docentkou. Vede kurzy postgraduálního studia učitelů základních uměleckých škol. Tak se dostala na místo, které si pro svou vysokou odbornou úroveň plně zaslouží.
Výsledky své hudebně pedagogické činnosti publikuje. Jsou to především tři pojednání, která se vesměs zabývají metodikou vyučování klavírní hře. Napsala: Komplexní estetická výchova klavíristů, Klavírní pedagogika, Počáteční vyučování klavírní hry. Dále je to řada článků v odborných časopisech. Dosud poslední její písemnou prací je vysokoškolské skriptum. Bohatá je i její přednášková činnost a to i v zahraničí. Podílela se na vytváření učebních osnov pro klavírní hru. Vyučuje na mistrovských kurzech. Dočkala se také několika oficiálních ocenění. Mezi nimi dosud nejvyšší je diplom Nejlepší metodička hry klavírní.
Popis životní umělecké dráhy A. Vlasákové nemůže v krátkosti vystihnout a už vůbec ne popsat gigantickou vůli této umělkyně, které žádný z úspěchů nepadl do klína bez mimořádného celoživotního nasazení. A tak bez nadsázky se mi dostalo cti zařadit ji do právě vycházejícího Tyflopedického lexikonu jmenného.