Kytice květů jednou za sto let nestačí

(Zora 1998/8, str. 25—27)

 

Zůstane snad navždy tajemstvím, za jakých okolností zemřel brněnský básník, redaktor a zakládající člen Moravského literárního kruhu, v občanském životě učitel, J. Chaloupka.

Když ho vlastní matka nalezla v pracovně plné plynu, hrůzou si nevěděla rady a snad i pozdní vyvětrání místnosti bylo příčinou jeho tragické smrti. Zemřel dne 24. ledna 1930. Poslední básně sice napovídají, že stejně jako jiní umělci v té době, žil i Chaloupka ponořen v mlhách smutku a zdánlivě v bezvýchodném prostředí světa, který se mu jevil nanejvýš nespravedlivým. S mnohými utrpeními, jež tak těžce nesl, zůstane tajemstvím, zda odešel dobrovolně nebo nešťastnou náhodou.

Hovoří se o náhodě, tiše se také připomíná možnost dobrovolného odchodu z tohoto světa. Zato pro nás zůstal navždy mladým básníkem s mimořádně silným sociálním cítěním, které mimo jiné projevil i odkazem svého domku v Brně na tehdejší Třebízského ulici 7 brněnským nevidomým.

J. Chaloupka se narodil v Brně dne 4. června 1898. Vystudoval Učitelský ústav v Brně (1917). Byl odveden a na ruské frontě zraněn. V roce 1919 začíná vyučovat v Měníně u Brna. Od roku 1922 až do své smrti působil v rodinné škole Vesna v Brně. Je spoluzakladatelem literární skupiny a po jejím zániku se stal členem Moravského kola spisovatelů.

Oženil se v roce 1927. V roce 1928 podnikl cestu do Francie. Koncem dvacátých let se léčil na nervovou chorobu.

První světovou válku Chaloupka jako dítě bez otcových vlivů těžce snášel. Matka měla jen starost — jak se oba uživí. Pozdější studium ho navíc vrátilo zpět k událostem roku 1905, kdy se v Brně konaly mohutné demonstrace za českou univerzitu a v nich byl ve dveřích českého Besedního domu policií zastřelen dělník Pavlík. To všechno se později mladému básníkovi jevilo tím prudčeji, když se jako zručný klavírista seznámil s fragmentem Janáčkovy Sonáty 1. 10. 1905.

K jeho nejbližším přátelům Literárního kruhu patřili L. Blatný, F. Götz, D. Chalupa, Č. Jeřábek, B. Stejskal aj. Svým zpěvným zadumaným rýmem J. Chaloupka inspiroval několik tehdejších skladatelů, kteří psali písně a sbory. Například V. Kaprál v roce 1918 zhudebnil jednu z jeho prvních básní. V. Petrželka na jeho texty napsal 5 písní, mužské a ženské sbory zkomponovali například J. Kunc, J. Kohout, E. Hlobil, J. Kvapil, K. Konvalinka aj. Výzkumy v tomto směru organizuje i V. Peša.

Jménem brněnského básníka J. Chaloupky je nazvána ulice, kde stojí jeho nadační dům, který odkázal nevidomým, aby v něm bydleli a pracovali. Odkaz byl realizován po smrti jeho matky, která v domku bydlela do konce třicátých let. Budovu pak získal tehdejší Podpůrný spolek samostatných slepců. Otevřel zde kartáčnickou a košikářskou dílnu a pro osamělé nevidomé dělníky zřídil ubytovnu, která měla tři jednopokojové byty. Postupně vzniklo dílo hodné obdivu, protože ho vybudovali sami nevidomí, a nejen brněnští.

Brno bylo jediným střediskem moravských a slezských slepců a nejméně jednou za rok se sem sjížděli a radili se, jak si vzájemně pomáhat. Nikdo jim nehradil cestovné, nikdo nezajišťoval občerstvení, stačil krajíc namazaného chleba. Život v tomto domku, který se stal památníkem práce, plynul sice ve starostech, ale v prostředí, které poskytovalo přátelství a pomoc. Vznikla láska jménem „Domeček“ — jinak totiž tomuto domku v tiché uličce nikdo neřekl.

Dílny produkovaly žádané výrobky, proto mohl Podpůrný spolek samostatných slepců otevřít vlastní prodejnu. Byla skromná a sídlila na jednom z hlavních brněnských náměstí — Zelném trhu. Místo nebylo voleno náhodně, vždyť všichni ti zelináři a trhovci potřebovali kartáče a koše. Stali se tedy trvalými zákazníky.

Období druhé světové války neblaze zasáhlo i do činnosti spolku, chyběl dostatečně kvalitní materiál, problémy nastaly i trhovcům. Ale po válce se jako zázrakem všechno dalo do pohybu. Prodejna rozšířila svůj sortiment a přestěhovala se na jednu z nejrušnějších brněnských ulic. Zde krátký čas zůstala i po nedobrovolném včlenění slepeckých dílen do družstva Brněnská Drutěva. Postupně vznikly další prodejny.

Krátká poválečná konjunktura byla úspěšně završena přístavbou dvorního křídla „Domečku“. Dílny byly rozšířeny a práci v nich nalezlo více nevidomých dělníků. V rámci Drutěvy byly zavedeny i jiné druhy prací a košikářská dílna brzy zanikla. Dílny Drutěvy se odstěhovaly do nových provozních prostor až v roce 1990. Život „na Domečku“ ustal. Co bude dál? Když jsme v roce 1990 založili Českou unii nevidomých a slabozrakých, bylo naší první starostí získat tuto uvolněnou budovu.

Po celá dlouhá léta se o hrob dárce tohoto domku, básníka J. Chaloupky, nikdo nestaral. Teprve když domek převzalo do své péče Slepecké muzeum, nechali jsme za finančního přispění Úřadu městské části Brno-Královo Pole Chaloupkův pomník opravit. Hodně jsme se za dřívější uživatele „Domečku“ styděli. Zvláště letos 2. června jsme u příležitosti 100. výročí Chaloupkova narození za přítomnosti zástupců odboru kultury Magistrátu města Brna a Úřadu městské části Brno-Královo Pole, prezidenta Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých (SONS) i zástupce nevidomých dělníků a dalších hostů uspořádali malou slavnost a vzpomínku u básníkova hrobu. Postrádali jsme však zástupce brněnských škol pro nevidomé i Brněnské Drutěvy.

J. Chaloupka je osobností, která v životě moravských a slezských nevidomých tvoří významnou historickou etapu, aniž si to někdo uvědomoval. Dílny zde již nejsou a ubytování nevidomých je důstojnější, úspěšně tu pracuje několik středisek SONS. V nových podmínkách je tudíž plněno i přání zakladatele nadace, která vlastně působí, aniž oficiálně vznikla.

Je na nás, abychom ducha „Domečku“ připomínali a jméno básníka J. Chaloupky nezapomínali.