Kdo v srdcích žije — neumírá

(Zora 1999/2, str. 12—14)

 

Toto Hrubínovo motto a zarmoucený měsíc s bolestným postesknutím v záhlaví zní z parte, jehož obsahem je oznámení, že dne 7. listopadu zemřela významná speciální pedagožka V. Štruncová.

Byla zakladatelkou a ředitelkou Základní školy pro žáky se zbytky zraku v Praze, autorkou speciálních učebních plánů, učebních osnov a několika příspěvků do odborných časopisů. Nejlépe jsem ji vlastně poznal až při spolupráci na Tyflopedickém lexikonu. Tu již nehrálo žádnou úlohu to, že jsme měli rozdílné názory na úlohu Základní školy pro žáky se zbytky zraku, tehdy jsem poznal cestu, která ji vedla až za ředitelský stolec školy, o které byla přesvědčená, že nejvíce prospěje dětem na hranici slepoty a těžké slabozrakosti.

V. Štruncová se narodila 20. prosince 1916 v Praze. Zde vychodila obecnou i měšťanskou školu. Byla členkou dětských pěveckých sborů, zvláště měla v oblibě recitaci. Jejím dětským snem bylo, stát se učitelkou. V roce 1936 absolvovala Státní učitelský ústav v Praze.

Delší dobu byla bez zaměstnání. V roce 1938 nastoupila konečně místo praktikantky v Masarykově pokusné škole v Kunraticích, později výpomocné učitelky. Procházela několika dalšími školami a tak poznala různé způsoby vyučovací praxe. Zvláštní zájem projevovala o působení v pražských pokusných školách. Pracovala v této oblasti jako metodička. Úzce se zaměřila na práci s dětmi s mentálními poruchami.

Po deseti letech přešla do Zvláštní školy pro slabozraké žáky v Praze, která byla právě založena. V letech 1949 až 1950 se zúčastnila aprobačních kurzů pro vyučování ve školách pro nevidomé a slabozraké žáky. V témže roce přešla na jedenáctiletou školu pro slabozraké žáky v Praze.

Zvláštní zájem projevovala o děti s minimálním zrakem. O této problematice zpracovala pedagogické čtení. Bylo oceněno vydáním ve Státním pedagogickém nakladatelství (1960), pro které již dříve pracovala jako recenzentka učebnic. Bylo proto pochopitelné, že dostala úkol vypracovat metodiku vyučování žáků se zbytky zraku, což se zdarem provedla.

V roce 1963 byla Ministerstvem školství pověřena pokusným vyučováním těchto žáků. V roce 1967 byla v Praze otevřena speciální škola pro žáky se zbytky zraku, jejímž vedením byla pověřena V. Štruncová.

Působila jako členka několika odborných komisí. Její publikační činnost byla závažná především obsahem příspěvků v odborných časopisech. Písemné práce V. Štruncové se zabývají problematikou existence školy i metodikami, zásadami a formami specifických postupů při výchově a vzdělávání žáků se zbytky zraku.

Odešla pedagožka, která přispěla nejen k samotné výchově svěřených dětí, ale také měla vliv na rozvoj teorie výchovy a vzdělávání zrakově těžce postižených dětí.