(Zora 1982/6, str. 20—22)
V sedmdesátých a osmdesátých letech 19. století vznikalo v Evropě mnoho spolků, které byly zakládány s úmyslem pomoci nevidomým při zajišťování zaměstnání. Byly to jednak spolky, které pečovaly o nevidomé, a jednak spolky nevidomých, kteří se sdružovali za účelem hájit samostatnou existenci.
Podobně tomu bylo v Rakousko-Uhersku, kde první český svépomocný spolek byl založen v roce 1902 v Praze. Podnět k jeho založení vycházel ze zkušeností, že nevidomí, kteří se v ústavech vyučili řemeslu nebo ladění klavírů, nemohli se pro velkou konkurenci v životě uplatnit. Bezprostřední podnět k založení spolku dal nevidomý ladič klavírů A. Růžička.
Ustavující schůze se konala 18. června 1902 a přijala již oficiálně schválené stanovy Podpůrného spolku samostatných slepců pro země Koruny české (PSSS). Předsedou byl zvolen A. Růžička. Spolek si dal do vínku snahu dokázat, že nevidomí mohou v životě samostatně obstát, že životní neúspěchy není třeba řešit zřizováním azylů. Proto „dobrodinci“, kteří dovedou vydávat reprezentační provolání o pomoci nejpotřebnějším, nebyli zrovna tímto činem nadšeni. Spolek ke své užitečné práci neměl na vydávání nákladných slavnostních spisů v přepychové úpravě. Začal v nejskromnějších podmínkách. Většina vedení ústavů pro nevidomé se zaměřovala na charitativní řešení životních problémů odešlých chovanců a ještě dlouho musel spolek zápasit o prosazení své pokrokové myšlenky, že nestačí nevidomému dát pouhé vzdělání, ale že je nutné mu pomoci při životním uplatnění. Pomoci nikoliv soucitem a ponižujícím darem z milosti, ale poskytnutím příležitosti k práci.
PSSS od svého počátku zápasil s nedostatkem finančních prostředků. Bez nich nebylo možno uvažovat o proponovaných vlastních dílnách. Jsou proto pořádány koncerty nevidomých hudebníků, přednášky, propagační výstavy výrobků nevidomých řemeslníků, ženských ručních prací aj. V roce 1917 byla v Praze otevřena prodejna výrobků nevidomých řemeslníků. Brzy po skončení první světové války zařídil Spolek vlastní dílny.
Po roce 1918 mohl Spolek začít s pozvolným rozšiřováním služeb pro své členy. Byla to právní poradenská služba, podpory v nemoci, při úmrtí člena, narození dítěte, příspěvek na starobní důchod aj. Tyto vymoženosti byly podloženy produktivní prací členů.
V roce 1921 otevřel PSSS dílny v Moravské Třebové. V roce 1926 vybudoval v Praze domovinu pro samostatné členy, a tak završil první etapu svého působení.
V roce 1927 uspořádal první celostátní sjezd nevidomých. Zúčastnil se ho zástupce SSSR Viktorov i zástupci jiných zemí Evropy. Výsledkem tohoto sjezdu byla mimo jiné i rezoluce žádající pro nevidomé právo na práci.
V roce 1928 byla vytvořena pobočka spolku v Brně.
Koncem druhé světové války byla bombardováním zničena budova spolku v Praze. Ihned se nabídly jiné spolky včetně moravské pobočky, aby vypomohly z nejhoršího. Zásluhou tehdejšího primátora V. Vacka získal spolek budovu v Krakovské ulici a po válce se znovu začal rozvíjet. Po únoru 1948 byla spolková činnost přehodnocena. PSSS se včlenil do Ústřední jednoty invalidů a posléze do Svazu invalidů.
Účel ustavení PSSS byl splněn, nevidomým poskytuje současná společnost plné pracovní uplatnění a prostor pro seberealizaci.