(Zora 1988/5, str. 9—11)
Od února tohoto roku začala v Brně působit samostatná Poradna pro rodiče těžce ZP dětí do tří let. Po několikaletém úsilí se konečně začínají realizovat plány, které by měly přispět ke kvalitnější péči o rodinu se ZP dítětem. Plníme tak i rehabilitační programy Svazu invalidů, ve kterých se právem zdůrazňuje péče o výchovu dítěte. Má charakter preventivní. A o to právě jde. Chceme přesvědčit rodiče o tom, aby se výchově svého nevidomého dítěte věnovali již od jeho nejútlejšího věku. To však by bylo málo. Máme v úmyslu poskytnout jim základní informace o specifiku ontogeneze jejich dítěte, zbavit je obav z jeho budoucnosti a přesvědčit je o tom, že zvýšená péče se vždy projeví v rozvoji takových vlastností osobnosti dítěte, které jsou předpokladem jeho pozdější přiměřené společenské integrace.
Začali jsme ve skromných podmínkách, avšak s plným porozuměním MV Svazu invalidů i jeho Rady ZP. Jestliže se několikaleté úsilí setkalo s pochopením především předsedy MěV Svazu invalidů V. Nejedlého a tajemnice sekretariátu MV SI L. Gallové, je výsledkem vyšší úrovně sociálního cítění i informovanosti všech členů rady. Zvláště je potěšitelné, že byly upraveny v tomto okruhu vzájemné vztahy ZŠ a Mateřské školy pro nevidomé v Brně s Poradnou.
Brněnská Poradna se sice bude zabývat především ambulantní činností, avšak jsou vytvořeny také podmínky pro přímou práci s dítětem v rodině. Evidenci dětí budeme provádět v rámci obou moravských krajů a přilehlých okresů Jihočeského a Východočeského kraje. Jako kvalifikovanou pracovnici jsme získali zdravotní sestru A. Vašířovou.
Materiální zabezpečení není žádnou maličkostí, i když oba pracujeme bez nároku na finanční odměnu. Tím více je třeba projevit uspokojení nad kladnými výsledky několikaměsíčního jednání. Poradna je vybavena potřebnými pomůckami. Jedná se především o speciální herní pomůcky pro děti. V současné době je jich pro výrobu navrženo několik. Upravily se také vztahy výrobní dílny F. Ficiána k Poradně tím, že je pověřen výrobou všech navržených hraček i herních pomůcek.
Máme své desetileté zkušenosti a proto víme, že mnohé problémy se objeví teprve v praxi. Nyní z nich již obavu nemáme, protože ty nejobtížnější jsme překonali pochopením toho, že komplexnost péče o těžce ZP děti předškolního věku u nás nebude už pouze proklamována.