(Zora 1989/2, str. 26—29)
V rámci rozvíjení a realizace rehabilitačních programů Svazu invalidů i ve smyslu pokynů Ministerstva sociálních věcí a Ministerstva školství o evidenci zrakově těžce postižených pracuje v Brně Tyflopedická poradna MěV SI již více než půl roku. Během této krátké doby navázala úspěšnou spolupráci s očními a dětskými lékaři i odbory sociálních věcí ONV obou moravských krajů a spádových okresů Jihočeského a Východočeského kraje. Naprostá většina OÚNZ i ONV projevila ochotu spolupracovat na evidenci nevidomých a slabozrakých dětí od jejich narození do 3—4 let. Je to věk, v němž se tvoří základy osobnosti člověka, jeho obecné a volní vlastnosti i vztahy k lidem, přírodě a věcem. Vznikají předpoklady zdravého sebevědomí, rozvíjejí se vlastní kompenzační dovednosti a návyky aj. Proto spolupráci s rodiči kojenců a batolat tak zdůrazňujeme a oceňujeme všechny, kteří nám v tomto úsilí pomáhají. K naší lítosti a škodě rodičů i dětí zaostává spolupráce právě s brněnskými dětskými očními klinikami a odděleními MÚNZ a mlčí také odbor sociálních věcí Národního výboru města Brna. Jakoby chtěly potvrdit, že: „pod svícnem je tma“?
MěstV Svazu invalidů v Brně podporuje činnost Poradny morálně a hlavně finančně. Není to maličkost. Bylo to již několik tisíc korun, které na její provoz věnoval. Ocenění zaslouží i okresní výbory ve Frýdku-Místku a Vsetíně. Také jiným složkám Svazu i jednotlivcům patří náš dík za nahlášení jednotlivých případů. Vedení Klubu nevidomých v Brně propůjčuje místnosti, které s minimálními požadavky dostačují.
Během půl roku jsme obdrželi hlášení o více než 130 případech zrakově těžce postižených dětech. Děti předškolního věku jsme převedli do evidence Poradny při Mateřské škole pro nevidomé v Brně a MŠ v Praze, ZŠ pro nevidomé v Brně a v Praze, ZŠ pro slabozraké v Litovli, Opavě a v Praze. Pro diagnózu azylových typů jsme vyřadili z evidence asi 10 dětí. Rovněž všechna batolata s lehkými a středními poruchami zraku jsme převedli do evidence ZŠ pro slabozraké, protože není v našich časových možnostech o ně pedagogicky pečovat. V současné době máme v evidenci 45 nevidomých a slabozrakých dětí do tří let a jedno dítě čtyřleté. Jednotlivé ročníky jsou početně zastoupeny takto: 1984 1, 1985 21, 1986 18, 1987, 1988 zatím žádné.
Zkrácené diagnózy evidovaných dětí:
pigmentové poruchy sítnice | 1 |
těžká krátkozrakost | 1 |
albinizmus | 2 |
nádory | 2 |
atrofie očního nervu | 2 |
centrální (korové) poruchy | 6 |
přesnější diagnóza schází | 7 |
různé degenerativní změny očního bulbu | 9 |
patologické změny na sítnici novorozenců (fibroplasia retrolentalis) | 13 |
Z tohoto počtu můžeme evidentně klasifikovat:
nevidomých | 20 |
se světlocitem a se zbytky zraku | 13 |
těžce slabozrakých | 6 |
stupeň zrakové ostrosti nelze stanovit u | 7 dětí |
Co říci k mentální úrovni dětí? Rozhodně je třeba odmítnout obavy (z některých stran dokonce tvrzení), že nepoměrně přibývá mentálně nevyzrálých zrakově těžce postižených dětí.[1] Každé takové tvrzení se zakládá na bezradnosti tyflopedů a na jejich nedostatečné kvalifikaci, nízké trpělivosti — a nevím, co bych ještě všechno dodal — najít cestu ke každému dítěti. Také se někde z pozadí vtírá domněnka, není-li to omluva za neúspěšnou výchovně vzdělávací práci. Osobně jsem dalek toho, abych mohl takové hypotézy potvrdit. Domnívám se, že za ta dlouhá léta, kdy se zabývám prací s nejmenšími, se mohu cítit oprávněn podat skutečný obraz. Ale to až snad jindy. Dnes mohu sdělit, že do Poradny přicházejí rodiče s dítětem, které neodpovídá našim představám. Kde ale mohli získat zkušenosti s výchovou, kdo jim poradil, kdo je povzbudil? Srdce se však zatetelí radostí nad dítětem, které je v celé šíři osobnosti plně rozvinuto. A takových je většina.
Na šesti poradních dnech se zúčastnilo 30 rodičů s dětmi (výjimečné bez dítěte). Organizujeme také osobní návštěvy v rodinách. V létě jsme uspořádali setkání, kterého se zúčastnilo 23 rodičů a prarodičů. Poradnu odmítly navštívit dvě rodiny. Další tři rodičové se ani po urgencích nedostavili. Odbor sociálních věcí ONV v těchto rodinách provedl na naši žádost kontrolu péče o dítě. Po tomto zásahu se spolupráce zlepšila.
Pro činnost Poradny zajišťujeme vhodné hračky a herní pomůcky přímým nákupem v běžné obchodní síti a ojediněle v Metě. Velkou vymožeností je, že MěstV Svazu invalidů v Brně umožňuje individuální výrobu prototypů speciálních hraček a herních pomůcek, které zhotovuje F. Ficián. Některé z nich jsme nabídli k ověření na Mateřské škole pro nevidomé v Brně, ale nesetkali jsme se zrovna se zájmem. Tvrdé dodržování byrokratických opatření znemožnilo ověřit účinnost čtyř herních pomůcek.
Mimo výše popsané formy součinnosti, které organizujeme v brněnské Poradně, pořádá II. oddělení sociální rehabilitace ÚV SI v ČSR každé dva roky týdenní rehabilitační soustředění rodičů s dětmi v rekreačním středisku Svazu invalidů v Hodoníně u Kunštátu a rodinnou rekreaci v Podlesí u Mariánských Lázní.
V současných podmínkách nelze snad učinit více. Avšak do budoucna se nemůžeme spokojit s dobrovolnou činností odborníků, tyflopedů a psychologů. Přáli bychom si docílit toho, aby se tyflopedické poradny institucionalizovaly. Hledáme vhodnou „střechu nad hlavou“. Údajně nejsou pro to vytvořeny podmínky. Ale co to velké množství rodin, které čeká na naši pomoc? To nejsou také podmínky? Budeme trvale usilovat o to, aby právě Svaz invalidů byl organizací, která nás vezme „pod svá křídla“ a zřídí poradny jako své instituce. Jedná se o to, učinit něco pro plnění vlastních rehabilitačních programů, například přesunutím mzdového fondu v rámci ústředních orgánů SI.