O publikaci - autor

Informace o veřejném i soukromém životě vybraných nevidomých osobností s přehledem jejich společenského zařazení, zprávy o činnosti uvedených speciálních pedagogů a jejich společenském i odborném významu, poukaz na jiné pracovníky, kteří působili v oblasti péče o nevidomé a těžce slabozraké děti, mládež i dospělé osoby, nejsou souborem kuriozit, nýbrž většinou něco mezi lexikografií a eseji o jejich osudech, o úsilí, které vynaložili na cestě za lidstvím a štěstím svým i štěstím jiných lidí. Pokud je to vhodné, vyhýbáme se pouhé encyklopedické stručnosti dat, avšak neužíváme ani čistou formu vyprávění.

Ani rozsah ani obsah jednotlivých hesel nemusí odpovídat skutečnému významu osobnosti. Tu měla vliv především možnost či nemožnost získat informace. Toto prostředí nebylo vždy příznivé. Uvedení i jiní spolupracovníci svými poznámkami i příspěvky rozšířili počet hesel a obohatili jejich obsah.

Vycházíme ze skutečnosti, že co je známé, co se traduje, nemusí být pravdivé a významné a naopak, co je neznámé, nemusí být podružné. I tento pohled měl vliv na obsahovou stránku lexikonu. Není nepodstatné, že některá data v kalendáriu i u ostatních údajů většiny osobností nejsou v české odborné literatuře dostupná. Bylo proto vyvinuto maximální úsilí vyplnit tuto mezeru.

Rovněž rozšíření o vysvětlivky a zkratky používaných termínů v textu by mělo napomáhat obsahové orientaci. Mimo formální a obsahovou úpravu byl doplněn a rozšířen text některých hesel i zvýšen jejich počet na 1260. Proti prvnímu vydání z r. 1998 přibyly další informace. Vzrostl počet portrétů o 120, i množství ilustračních obrázků a přibyla barevná obrazová příloha se 140 obrázky.

Podmínky, za kterých mohli speciální pedagogové, ostatní pracovníci či samotní zrakově těžce postižení – především nevidomí – lidé své schopnosti rozvinout a uplatnit, se měnily s rozvojem ekonomického a společenského prostředí. Byli to nejdříve filantropové s mimořádným sociálním cítěním, posléze středověcí humanisté a od konce 18. století postupně odborníci, kteří postřehli, že osobnost nevidomého člověka podléhá stejným zákonitostem jako je tomu u ostatních lidí. Nejdříve to byli empiristé, později zakladatelé vědecké disciplíny – tyflopedie. A tak, jak se tato vědecká oblast rozvíjela, jak se vyvíjelo společenské prostředí a společenské vědomí, měnilo se i postavení nevidomého člověka ve společnosti, rostl význam zobecňování zkušeností, vzrůstal význam speciálně pedagogické teorie. Měnily se úkoly i cíl výchovy cestou od jednotlivců k založení prvního vzdělávacího zařízení pro skupinu několika chlapců. Naplňování těchto vyvíjejících se kategorií je úzce vázáno na konkrétní oblast a její historickou etapu. Vývoj ovšem neprobíhal sám o sobě, ale za trvalého úsilí samotných slepců a jejich příznivců-pedagogů, posléze – v závislosti na stavu zobecňování zkušeností – i vědců, kteří svým přístupem napomáhali rozvoji oboru. Všechny tyto okolnosti vnějších podmínek působily na možnosti rozvoje schopností a dovedností nevidomých dětí i dospělých osob.

Při komponování tohoto lexikonu byly a priori odmítnuty jakékoliv spekulace a idealizace jednak životních podmínek, jednak sumování specifických znaků jednotlivců na jiné nevidomé osoby či skupiny. Situaci dost komplikovaly někdy až neuvěřitelně rozporné zprávy vztahující se k téže osobě nebo k její činnosti i jejímu společenskému zařazení a významu. Přikláníme se – pokud se daly zjistit – k těm informacím, které pocházejí pokud možno z osvědčeného, a tedy spolehlivého pramene většinou nejblíže popisovanému ději nebo osobě. Toto historizující nazírání bylo třeba zhodnotit historickou zkušeností. Některá fakta byla ve svém vývoji postupně vícekrát zkreslována neodbornými či nezodpovědnými zásahy, mnohdy také idealizováním skutečnosti s převahou emocí, které ve snaze informovat nezvládly téma odpovědně. Na některých místech je na tuto možnost upozorněno; zvláště se to projevuje nánosem tendenčních zpráv ovlivněných mimo jiné i aktuální společenskou a politickou objednávkou, jindy snahou sumovat nevidomým osobám vlastnosti či schopnosti, které nemají.

Ještě zbývá poděkovat všem, kdo pomohli upřesnit některá data uvedená v prvním vydání lexikonu z roku 1998. Poděkování patří také všem institucím i jednotlivcům za pomoc, kterou poskytli při shromažďování pramenů a údajů pro přípravu tohoto českého Tyflopedického lexikonu jmenného. Byly to především státní archivy v Brně, v Praze a ve Florencii, Národní knihovny v Brně a v Praze a Státní knihovna pro nevidomé v Sankt Peterburku. Děkuji také všem korektorům a spolupracovníkům za trpělivost s autorem a obohacení formy i obsahu této práce. Děkuji rovněž za podstatnou finanční spoluúčast Sjednocené organizaci nevidomých a slabozrakých ČR, paní MUDr. Zuzaně Hlinomazové, Ph.D., za mimořádnou péči o záchranu zbytku mého zraku a v neposlední řadě i Technickému muzeu v Brně, které toto vydání hmotně podpořilo a ujalo se vydavatelských prací.

Autor