Život člověka je mnohotvárný, žije jej doma i na veřejnosti. Tak život probíhá i mnoha nevidomým lidem, kteří jej naplňují v součinnosti se společností, tak život probíhá i těm zdravým jedincům, kteří zůstávají stranou pozornosti se svou obětavou prací pro ty, kteří ji potřebují. S mnohými žijeme, o jiných se dovídáme. Vymyká se však možnostem této práce shromáždit data o nevidomých hospodyních a matkách, které byly oporou svému manželovi či příteli a vychovaly své děti za nanejvýš obtížných vnitřních i vnějších podmínek. Nelze také shromáždit informace o bezpočtu nevidomých dělníků, řemeslníků, telefonistů, masérů, učitelů hudby, vysokoškolsky erudovaných nevidomých pracovníků jiných povolání či zaměstnání. Rovněž není možné zahrnout do této publikace velké množství obětavých speciálních pedagogů, sociálních pracovníků, členů nejrůznějších společenských organizací a obecně prospěšných společností, kteří v oblasti péče o zrakově těžce postižené děti i dospělé osoby vykonali mimořádně záslužnou činnost. Těmto všem, které nelze zachytit v žádné encyklopedii, je třeba poděkovat, a právě jim, těmto nejmenovaným, patří hluboká úcta a náš dík.

Tuto publikaci věnuji své ženě Dagmar za její pochopení mnoha nekonečně dlouhých chvil mého uzavření se v mlčení v době, kdy jsem se věnoval koncepci této práce. Jako nevidomá matka tří zdravých dětí dovedla jim dát vše, co směřovalo k jejich zdravé výchově a sebevědomé samostatně myslící osobnosti. Později byla vždy připravena podílet se na péči o čtyři malé vnuky.