ADLEROVÁ, Anna Alexandrovna

* 2. 2. 1856

† 22. 7. 1924

Ruská tyflopedka.

Narodila se v ruské rodině carského plukovníka. Zánětlivá dětská choroba či úraz jí přivodily trvalé následky při chůzi. V r. 1874 ukončila studium na Mariínském gymnáziu v Petrohradě, kde také absolvovala pedagogický kurz (1875). Ve studiích pokračovala na kazaňském institutu šlechtických dívek. Na základě lékařského doporučení navštívila lázně, kde se léčila pohyblivost končetin. V době léčení i později velmi mnoho četla a věnovala se studiu cizích jazyků. Ovládala francouzštinu, němčinu, angličtinu a částečně italštinu.

Byla vychovávána v duchu humanizmu. Usilovala o povzbuzení kulturní úrovně obyvatelstva. Lidové osvětě věnovala půl svého života. Byla organizátorkou základního školství, knihoven a lidových čítáren. Přitom se setkávala i s problematikou života nevidomých dětí. Začala pořádat sbírky. Přijali ji do výboru pro založení Ústavu nevidomých dětí v Moskvě. Byla přesvědčená o tom, že nevidomý člověk je schopný pracovní činnosti. V r. 1884 odcestovala do Německa, aby se seznámila s výchovou nevidomých dětí. Uviděla tam reliéfní knihy, zeměpisné mapy, pomůcky pro matematiku a poznala také způsob tisku knih v Braillově písmu. Na základě těchto zkušeností vypracovala pro výchovu ruských nevidomých dětí program, který se měl realizovat v budoucím ústavu. V rámci své činnosti se tak zasloužila o otevření Slepecké školy v Moskvě (1883) a stala se její správkyní.

V Petrohradě se seznámila se Skrebickým. Pod jeho vedením se naučila Braillovu písmu. Ke konci r. 1885 připravila tato první ruská vydavatelka tiskovin pro nevidomé – stále ještě knih v reliéfní perličkové cyrilice, první knihu. Jako první byla vydána čítanka pro nevidomé děti. K prohloubení svých znalostí výchovy a vzdělávání svých žáků podnikla novou cestu do zahraničí, během níž navázala styky s nejlepšími evropskými tyflopedy.

Přeložila německou učebnici Braillovy bodové hudební notace (Notenschriftfibel) do ruštiny, a tak vyšla vstříc požadavku na hudební vzdělávání svých nevidomých žáků. Aby se knihy nemusely opisovat ručně, rozhodla se založit slepeckou tiskárnu. Tato akce však vyžadovala velmi mnoho financí. Adlerová měla dost styků s bohatými lidmi, a tak se jí podařilo shromáždit dostatek prostředků. Po realizaci zde vytiskla první ruskou slepeckou knihu v Braillově písmu s názvem Sbornik statěj dlja dětskogo čtenija, posvjaščenyj slepym dětjam Annoju Adler (Čítanka pro slepé děti, sestavená Annou Adlerovou)1. V r. 1894 se přičinila o zřízení slepecké knihovny v Moskvě.

V r. 1916 se stala místopředsedkyní spolku moskevských slepců. Zde se věnovala péči o osleplé vojáky. Učila je číst a psát. Na tomto úseku spolupracovala s Petrohradským svazem nevidomých. V r. 1923 se zúčastnila zakládacího sjezdu VOS, kde se stala tajemnicí. Spolupracovala i s redakcí nově vzniklého časopisu Žizň slepych.

Přestože se Adlerová setkávala s mnoha překážkami, nalezla řadu následovníků. Podle jejího příkladu byly zakládány další tiskárny v jiných ruských městech. Věřila, že právě zde mohou absolventi ústavů najít vhodné uplatnění a vyhnout se azylům. VOS zakládala vlastní výrobní (ponejvíce kooperační) podniky, v nichž našlo manuální i intelektuální práci mnoho těžce zrakově postižených lidí.

*1) Originální výtisky lze spatřit ve Slepeckém muzeu v Moskvě a Státní knihovně v Sankt Peterburgu