SZCZYGIEL, Jerzy

* 17. 3. 1932

† 21. 8. 1983

Polský básník.

Narodil se v Pulawě. O zrak ho v r. 1945 připravil výbuch ručního granátu. Po dlouhém léčení se ocitl v Ústavu pro nevidomé v Laskách u Varšavy. Po ukončení základní a střední školy se přihlásil ke studiu na univerzitě. Na Varšavské univerzitě studoval polonistiku, kde dosáhl titulu magistra polštiny.

Ve stejném roce získal místo kulturního referenta varšavské odbočky Polského svazu nevidomých. V r. 1958 se stal redaktorem měsíčníku pro nevidomou mládež, který se později změnil na časopis Nasz swiat. V r. 1954 převzal Szczygiel funkci šéfredaktora časopisu Niewidomy poldzielca. Vedoucího redaktora vykonával až do konce života. Od r. 1963 byl po mnoho let redaktorem časopisu pro mládež Nasz szwiat a časopisu nevidomých družstevníků Niewidomy spoldzielca.

Byl neobyčejně pracovitý v oblasti práv nevidomých lidí. Nejvíce se však do historie zapsal jako nadaný spisovatel. Již jako student uveřejnil řadu povídek a novel. Jeho první román Tarnina vyšel v r. 1959. Je dále autorem románů, které polská kritika hodnotila velice kladně. Je to kniha pro mládež Trnka (1960); Mlčení (1962) (tato kniha byla i zfilmována); Cesty rezignace (1962); Ohořelý strom (1965); Sen o střevíčcích z březové kůry (1966); Země bez slunce (1968); Šedé rukavice (1969) (zpracováno jako televizní film); Potopa (1970) a Nikdy tě neopustím (1972).

Obdržel vyznamenání Rytířský kříž. Patří nesporně k nejlepším mezi soudobými evropskými nevidomými spisovateli.