URBAN, František

* 10. 8. 1902

† 21. 1. 1968

Vynikající český tyflotechnik a tyflokartografik.

Narodil se v Borkovanech jako syn rolníka. Vyučil se kovářem. Získal tak znalosti o práci s kovem, které se mu později velmi hodily. Život vesnického chasníka byl brzy po první světové válce zasažen neštěstím. Bylo to zranění očí neopatrným zacházením s válečnou municí. V této době vznikla u něho myšlenka na vynález létacího stroje poháněného podobným mechanizmem jako u jízdního kola.

Jako slabozraký byl přijat do Ústavu pro nevidomé v Brně. Tam se však moc nehodil a ředitel ho propustil, ale ihned znovu přijal tentokrát jako zaměstnance (1924). A udělal moc dobře.

Svůj život naplnil Urban až po okraj tvorbou a výrobou pomůcek pro nevidomé žáky, pro jejichž koncepci měl zvláštní intuici. Ještě v současné době obdivujeme mimořádně zdařilé papírové zeměpisné mapy, pro něž si sám vyráběl kovové matrice. Nejsou to mapy lecjaké, jedná se o fyzikální úpravu. Jsou přesné i po stránce kartografické. Měl vzor v mapách M. Kunze, ale nevěděl nic o jeho technických postupech. Ty propracovával samostatně. Škoda jen, že nebyly vyráběny z kvalitnějšího papíru. Takto připravil mapu Čech, Moravy, Slovenska s Podkarpatskou Rusí a střední Evropy. Vytvořil také pravděpodobně dvě nástěnné mapy, tj. plán města Brna a okolí.

Mimo reliéfních papírových zeměpisných map zhotovil množství modelů zvířat, rostlin aj. Bohužel, naprostá většina je zničená. Zavinilo to několikeré stěhování školy, ale především neodpustitelná lhostejnost učitelů. Několik pomůcek bylo zachráněno vytažením z popelnic, kam je učitelé vyhazovali při vyřazování z inventáře, jiné ležely několik desetiletí pod hromadami holubího trusu na půdě školy.

Pozoruhodná byla Urbanova konkrétnost ve vyhmátnutí charakteristických znaků a jejich přiblížení hmatovému poznávání. Z učebních pomůcek pro matematiku to byla vynikající Schleussnerova tabulka, pro psaní Braillovým písmem vylepšená Pražská tabulka. Pro jejich výrobu si strojové zařízení vyrobil sám. K nejpracnějším výrobkům patří tzv. Kleinovy psací stroje, které rovněž zdokonalil pro dobrou hmatovou orientaci.

V ústavu vykonával rovněž funkci dozorce (vychovatele) nad chovanci. Ale jestli mu bylo něco úplně cizí, potom to byly pedagogické principy. I v této době myslel na svou dílnu. S chovanci ústavu si rád povídal, především o problémech, se kterými se setkával při své práci v dílně, o problémech dětí se s nimi nebavil.

Později, kdy se ústav stěhoval z Chrlic do Brna, se ovšem dočkal mimořádného zklamání ze strany nového vedení ústavu. Nebyl totiž převeden do stavu pracovníků v období reorganizace škol pro nevidomé. Dotklo se ho to tak mocně, že všechny vlastnoručně vyrobené stroje a přípravky pro výrobu pomůcek kvůli nedocenění ze strany současného vedení ústavu zničil. Vedení ústavu spíše vadila jeho prchlivost než aby ocenilo to kladné, co mohlo přinést ještě mnoho originálních výrobků.

Urban potom žil nešťastně, trpěla celá rodina. Zaměstnání střídal, nikde nebyl spokojený. I jeho syn zahořkl. Odmítá navázat jakékoliv styky s autorem této práce a nechce nic slyšet o rehabilitaci svého otce.

Oddělení DTI TMB má ve svých sbírkových fondech větší kolekci Urbanových zeměpisných map papírových a jednu nástěnnou. Menší sbírka zůstává u soukromého sběratele