VILLEY, Pierre

* 1879

† 24. 10. 1933

Patří mezi nejpřednější francouzské historiky. Jinde je známý svými pracemi z psychologie a pedagogiky nevidomých.

Narodil se v Caën jako syn univerzitního profesora. Oslepl ve svých čtyřech letech. Základní i středoškolské vzdělání nabyl na školách v místě bydliště.

Později byl přijat do Národního ústavu pro mladé slepce v Paříži, odkud docházel studovat na vysokou školu pedagogickou. Studium filozofie na Sorbonně dokončil doktorátem v r. 1908. Znamenitá práce La Fontainovy bajky, v níž použil nové prameny, rozhodla o tom, že bude literárním historikem. Již za studií se začal věnovat svému celoživotnímu dílu, studiu o slavném humanistovi Montaignovi, kterému věnoval několik rozsáhlých prací. Ty ho proslavily i mimo Francii. Prostudoval všechny Montaignovy spisy i mnoho dalších spisovatelů latinských, řeckých, francouzských i anglických, z nichž použil několik tisíc citátů. V žádné z těchto prací se nenachází zmínka o autorově slepotě.

Druhou oblastí Villeyovy činnosti je problematika života a kultury nevidomých. Slučuje v nich nejen vlastní pozorování, ale také pozorování jiných i studium specifických otázek psychologie a noetiky nevidomých. Jeho prvním dílem tohoto okruhu je Svět slepých (1914). Český překlad od osleplého profesora Fr. Grepla vydala r. 1940 pracovní komise učitelů nevidomých, kde tuto záležitost preferoval R. Vejmělek. Dílo je na tehdejší stav vědomostí o popisovaných oblastech mimořádně novátorské, včetně nově pojaté koncepce. Zajímavé jsou např. autorovy závěry o smyslovém vnímání aj. Ve své době se dílo řadilo k těm nejlepším.

Druhou knihou, věnovanou problematice nevidomých, je Pedagogika slepců (1922). Vyšla rovněž v českém překladu Fr. Grepla v r. 1939. Zabývá se všemi otázkami výchovy a vzdělávání nevidomých, které ve své době – ale i perspektivně – považoval Villey za důležité. Podporuje docházku nevidomých do běžných škol, zabývá se přípravou učitelů nevidomých.

Třetím Villeyovým spisem tohoto oboru je Nevidomí ve světě vidomých (1927). Tato kniha nebyla přeložena do češtiny. Autor se v ní zabývá společenským postavením nevidomých. Zpracovává témata: slepota a co si o ní myslí svět, společenské postavení nevidomých v zemích necivilizovaných, slepota v zrcadle literatury a přizpůsobování nevidomých společenskému prostředí.

P. Villey byl profesorem na univerzitě v rodném Caën. Tím více je obdivuhodná jeho píle i metodika vědecké práce, ale neopomenutelně i rozsah díla, které vznikalo mimo jeho pracovní povinnosti.

I jako věhlasný vědec si našel čas pro aktivity ve společenských organizacích nevidomých. řadu let byl tajemníkem Společnosti Valentina Haüye. Věnoval jí peněžité částky spojené s devíti cenami Francouzské akademie, které mu byly uděleny. Výkon těchto funkcí ho vlastně stál i život. Zahynul při železničním neštěstí při cestě na poradu do Paříže.

Byl rytířem a později důstojníkem čestné legie, čímž mu francouzská společnost projevila tu nejvýznamnější poctu. Jeho dílo s tyflopedickým zaměřením bylo jistě mohutným přínosem pro vznik soudobé tyflopedie jako pedagogické vědy, což není jasné mnohým tyflopedům ještě dnes. Nedivme se, vždyť vlivem nepřiměřené biologizace disciplíny v předcházejících desetiletích se do studia vloudila přemíra medicínských pojmů i kategorií, které tyflopedii posunuly někam jinam.

Několika Villeyovými vztahy do současnosti se zabývají některé příspěvky autora této encyklopedie. Píši v nich, že není vhodné Villeyovy názory v současné době přebírat jako učební látku pro studenty. Od vydání těchto odborných spisů uplynulo mnoho času, tyflopedie u nás prošla i obdobím velkého vlivu sovětské tyflopedie a v současné době čerpá ze světových poznatků. Ty se jednoznačně staví za zhodnocení Villeyova díla pouze z hlediska tehdejší konkrétní situace. Historicky je však jeho dílo významné a patří do základních kamenů moderní vědy o praxi i teorii výchovy a vzdělávání nevidomých.