VOLEJNÍK, Rudolf

* 17. 11. 1951

Učitel v Ústavu translatologie FF UK v Praze(1980 až 1999), od roku1999 učitel konferenčních tlumočníků pro Evropskou unii, tamtéž, konferenční tlumočník a překladatel.

Narodil se v Humpolci v rodině tesaře. Od raného dětství trpěl progresivní zrakovou vadou. Pro svou slepotu byl přijat do Ústavu pro nevidomé děti v Praze na Hradčanech – v r. 1954 do mateřské a v r. 1957 do ZŠ.

Prokazoval výjimečně dobré výsledky. S velkou chutí se věnoval hře na hudební nástroje. Už jako dítě překypoval energií, která ho ze studia hudby na střední hudební škole pro mládež s vadami zraku (1966–1972, obor hra na klarinet) vedla ke studiu na FF UK v Praze (1972–1977), kde se věnoval ruštině a angličtině. Představoval si totiž, že bude provozovat dvě povolání: učit hře na hudební nástroje a cizím jazykům. Při studiu vynikal. V r. 1980 vykonal rigorózní zkoušky. V letech 1978–1983 studoval na Hudební fakultě AMU v Praze obor hra na klarinet.

Od r. 1980 pracuje na FF UK v Praze nejdříve jako odborný pracovník a od r. 1990 jako odborný asistent. Ovládá angličtinu, ruštinu a částečně polštinu a němčinu.

Již v dětství byl mimořádně dobrým čtenářem Braillova písma a později uživatelem Optaconu (v roce 1986 byl ministerstvem školství pověřen metodickým řízením učení běžného písma na speciálních školách pro nevidomé žáky).

Toužil po samostatnosti. Rád se po svém městě orientoval bez pomoci jiných, usiloval o plnou nezávislost osobní i názorovou.

Byl členem Ústřední rady zrakově postižených při SI (1984–1989), po odchodu Josefa Reinera se stal předsedou vysokoškolské komise. Později byl jedním z iniciátorů založení ČUNS (1989). Této organizaci věnoval všechen svůj um a průraznost. Unie měla prvky soudobých možností a moderního pojetí komplexní péče o nevidomé všech kategorií. Rovněž v mezinárodním hnutí nevidomých zaujal významné postavení.

Od sjednocení obou organizací, na které dříve nahlížel skepticky, se stal aktivním členem Republikové rady Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých v ČR. Je zástupcem České republiky v mezinárodních organizacích nevidomých.

Zvláště se zabýval rekodifikací Braillova písma k použití v počítačích. Spolu se třemi spolupracovníky navrhl novou kodifikaci Braillova písma pro český jazyk, která vstoupila v platnost začátkem r. 1995. Ve spolupráci s výrobcem slepeckých digitálních pomůcek Eureka a Aria přeložil do češtiny návěstí zařízení a uživatelskou dokumentaci.

Pozoruhodné je, že hudby nezanechal. Při své rozsáhlé mezinárodní i jiné činnosti se stačil připravovat na koncertní vystoupení, na nichž spoluúčinkoval s prakticky nevidomým klarinetistou Janem Budínem. Poslední koncert s orchestrem měl v r. 1989.

Volejníkovu publikační činnost uvádíme uspořádanou tematicky: příspěvky do časopisu Jednoty tlumočníků a překladatelů, metodiky čtení pomocí Optaconu i řadu dalších časopiseckých příspěvků včetně časopisu Zora. Pořizuje překlady pro Karlovu i Středoevropskou univerzitu. Téma diplomové a rigorózní práce: Jazyk veřejných mluvených projevů.