WANECEK, Otokar

* 29. 9. 1891

† 1. 12. 1978

Rakouský tyflopedagog.

Narodil se ve Vídni jako syn drobného řemeslníka. Na studie nebyly peníze, a tak se nadaný chlapec učil kupcem. Později mu jeden z jeho bývalých učitelů pomohl získat stipendium na učitelském ústavu.

Náhoda ho přivedla jako učitele do ústavu v Purkersdorfu. ředitelem byl K. Bürklen. Pro Wanecka zde bylo velice podnětné prostředí. V odborném tisku se brzy objevují jeho zásadní příspěvky.

V r. 1924 byl ústav rozpuštěn a Wanecek byl přidělen do Vídeňského ústavu pro nevidomé. Byl přijat s nedůvěrou. Při svém působení začal studovat na Vídeňské univerzitě a v r. 1935 byl promován na doktora filozofie. Když pronikly nacistické vlivy do ústavu, musel ho Wanecek opustit. Přidělili mu místo úředníka. Do ústavu se vrátil až v r. 1951, a to jako ředitel. Budova ústavu byla koncem války rozbořena. Musel se soustředit na její opětné vybudování. Do důchodu odešel v r. 1957.

Wanecek patří k významné skupině rakouských tyflopedů. Jeho nejzávažnějším dílem jsou Geschichte der Blindenpädagogik. Knížka nijak rozsáhlá, ale spolehlivá svými údaji. Vyšla ve Vídni r. 1969. Vývoj péče o nevidomé autor nechápe izolovaně od konkrétní společenské situace. Mimo dějiny se zabývá i psychologickými a sociologickými otázkami. Poněkud opomíjí vývoj písma a prostředky k jeho psaní a tisku. Publikace je přeplněna množstvím jmen vědců, o kterých scházejí uvnitř další informace. Práce má formu disertace. V české tyflopedii pociťujeme, že nebyla včas přeložena. Vydal také publikaci Práce J. W. Kleina o vzdělávání v souvislosti s pedagogikou jeho doby (1922) aj.