WEISZ (Wiss), Heřman

* 19. 6. 1898

Český hudební skladatel.

Narodil se v Ardanovu v okrese Mukačevo na Podkarpatské Rusi. Z Terezína byl deportován 26. října 1942 do Osvětimi, nenalezen mezi přeživšími. Mohl být skutečným reprezentativním představitelem československé hudby. Zrál, ale nedozrál, jelikož zahynul v německém koncentračním táboře v Osvětimi neznámo kdy. Z kritik denního i odborného tisku víme, že napsal předehru pro velký orchestr Má země, Smyčcový kvartet e moll na židovská témata, Fantazii pro violoncello a klavír, Klavírní kvartet c moll a písně na texty Haise-Týneckého. Skladby byly provedeny na absolventských koncertech Pražské konzervatoře i mistrovské škole. Některé byly hrány v rozhlase i na večerech z Weiszových skladeb u nás i v Jugoslávii. Důkazem o jeho skladatelské tvořivosti velkých symfonických děl měla být jeho poslední symfonie, kterou pro odvlečení do koncentračního tábora (1942) nedokončil. Zřejmě byl v následujícím roce umučen.

Narodil se v chudičké židovské rodině na Zakarpatské Ukrajině. Oslepl po úrazu, když mu byly čtyři roky. Vychován byl v Budapešťském ústavu pro nevidomé a také v Jugoslávii. Ze své domoviny si přinesl do života lásku k tamním lidovým písním, které uměl po celý život zpívat a obdiv k židovským liturgickým zpěvům. Tyto dva prvky určovaly ráz jeho hudebního projevu.

Na Pražské konzervatoři studoval kompozici u R. Karla, na mistrovské škole u V. Nováka. Zde však docházelo k určitým potížím. Weisz byl slabším pianistou, nedovedl proto své skladby dobře zahrát. Nováka však namáhalo čtení písemných prací. Proto Weisz přešel do třídy J. Křičky, jehož manželka byla absolventkou konzervatoře a předčítala mu partitury mistrovských skladeb. Učil se jim nazpaměť.

Weiszovo skladatelské dílo se celé ztratilo. Před svým odvlečením do Terezína odevzdal velkou aktovku s rukopisy svých skladeb do úschovy některému svému příteli. Po válce se nepodařilo rukopisy najít, protože se přítel z koncentračního tábora nevrátil. Byl rovněž umučen.