ZEMAN, Bohuslav

* 30. 9. 1923

† 2. 12. 1989

Vynikající učitel hudby, dirigent velkého dětského pěveckého sboru.

Narodil se v Probulově jako syn rolníka. Zrak ztratil již v prvním roce života. Rodiče trvali na léčení, které však bylo marné. Ve čtyřech letech byl dán do MŠ při Klarově ústavu pro nevidomé v Praze. Povinnou školní docházku absolvoval v Deylově ústavu, ale znovu se vrátil do ústavu Klarova. Vyučil se tam řemeslu a ladění klavírů.

Hudba ho vždy vábila svými barevnými tóny. V ústavním orchestru hrál na klarinet, flétnu a violu, na akordeon i saxofon, v kapli na varhany a zpíval ve smíšeném sboru. Tento široký hudební záběr mu později velice pomohl při působení v hudební škole.

Po třech letech (1946), kdy vyučoval soukromě, obdržel místo varhaníka v Mirovicích, kde vytvořil chrámový sbor. Založil i velký dětský pěvecký sbor, se kterým vystupoval i v rozhlase. Soukromých žáků přibývalo.

V r. 1952 nastupuje do hudební školy ve Strakonicích, kde opět vytvořil pěvecký sbor. Z rodinných důvodů se vrací na původní místo, které později vyměnil za místo v hudební škole v Kaplicích. Zde působil od r. 1956 do r. 1961. Vytvořil hudební soubor nevidomých učitelů hudby.

Od r. 1961 působil v Rožmitále pod Třemšínem, kde založil dětský pěvecký sbor Světélko a hudební soubor.

V r. 1977 se zúčastnil mezinárodní soutěže ve hře na klavír, která se konala v Praze. Čestně se umístil.

B. Zeman byl mimořádně tvůrčí. Pro lepší představy řízení pěveckého sboru si nechal zhotovit několik desítek dirigentských gest z drátu, zkonstruoval elektrický metronom na baterie aj. Obě pomůcky jsou ve sbírkách Slepeckého muzea v Brně.

Na všech svých místech, kde působil, byl oblíbený, a to byl právě jeden z nejdůležitějších důvodů jeho trvalých úspěchů, které narušil rozchod s první ženou. S tou druhou si potom rozuměli i za situace, kdy nebylo dostatek volných dnů pro rodinu a nezbývalo ani peněz. Zemřel uprostřed pilné práce.

Soubor pomůcek má ve svých sbírkových fondech DTI TMB