BORIS, Miroslav

* 12. 12. 1916

Významná osobnost české tyflopedie.

Narodil se v Rosicích u Brna. Po dokončení povinné školní docházky studoval na učitelském ústavu v Brně. Maturoval v r. 1936.

Po jednom roce bez zaměstnání hospitoval v OŠ v Rosicích. 1. září byl ustanoven výpomocným učitelem v OŠ v Rakvicích. Od r. 1939 vyučoval postupně v Rajhradě, Rajhradicích, Těšanech, Šitbořicích, Újezdě u Sokolnic a od září 1949 ve škole při Ústavu pro nevidomé v Brně. Nastoupil po odcházejícím Lubomíru Nopovi.

V r. 1945 získal způsobilost vyučovat v měšťanských školách, v r. 1947 vykonal zkoušky opravňující vyučovat ve školách pro nevidomé žáky. S dosaženým vzděláním nebyl však spokojený, a proto v letech 1955–1957 vystudoval defektologii na VŠP v Brně. V r. 1959 si rozšířil aprobaci pro vyučování pracovní výchově. Poznal totiž, že manuální činnosti jsou u nevidomých dětí jedním z předpokladů úspěšnosti v jejich životě.

Do r. 1955 bylo velmi málo učebnic kromě slabikáře a několika krátkých pomocných textů pro některé vyučovací předměty, které si učitelé připravovali sami. V této době byla po zrušení ústavů dokončena výstavba soustavy speciálních škol. Na ministerstvu školství bylo rozhodnuto vydat učebnice pro všechny vyučovací předměty ZŠ pro nevidomé žáky. Byly tak stanoveny podmínky pro vědeckou činnost učitelů, do které se plnou měrou zapojil i M. Boris.

Od r. 1956 začal spolupracovat na prvních úpravách učebních osnov a speciálních učebnic buď jako autor, spoluautor nebo vedoucí autorského kolektivu (Početnice pro 1. a 2. ročník, Fyzika pro 7., 8. a 9. ročník, Algebra pro 9. ročník) či jako recenzent různých dalších učebnic. Jako vedoucí autorského kolektivu pracoval na učebnicích matematiky pro 1. – 4. ročník ZŠ pro nevidomé a pro žáky se zbytky zraku a na metodických průvodcích k uvedeným učebnicím. Dále to byla práce na učebnicích Geometrie pro 5. a 6. ročník včetně metodických průvodců.

Nemůžeme se nezmínit o intenzívní spolupráci s elementaristkou Žofií Zdražilovou (Borisovou) na tvorbě slabikáře, početnice a herních pomůcek především pro tzv. předslabikářové období žáků 1. ročníku ZŠ pro nevidomé. Obě učebnice opatřili obrázky formou kontur jednoduchých předmětů. Se základním tvarem Braillova písma se žáci seznamovali pomocí didaktických hraček (např. tzv. hruštiček, kačenek apod.).

V přípravě realizace Projektu dalšího rozvoje čs. výchovně vzdělávací soustavy v oblasti škol pro nevidomé a slabozraké žáky (od 1976) se Boris zúčastnil prací na návrhu úprav učebních osnov matematiky pro 1. – 4. ročník, fyziky pro 6. – 8. ročník a vypracoval návrh nových učebních osnov výtvarné výchovy pro 1. – 8. ročník.

Pro Výzkumný ústav pedagogický prováděl průzkum možností, jak uplatňovat množinové pojetí matematiky ve školách pro nevidomé žáky. Výsledkem bylo několik speciálních učebních pomůcek.

Nikdy nepracoval tak říkajíc od zeleného stolu. Snažil se o maximální využití znalostí o zvláštnostech poznávacích činností nevidomých žáků. Své nápady rád s kolegy konzultoval.

Po celou dobu působení ve škole usiloval o obnovu a doplnění sbírek zhotovováním učebních pomůcek pro matematiku, fyziku a pro elementární výuku. V prvním období zhotovil několik názornin pro 1. ročník, později ve spolupráci s učitelem Vincencem Králem připravil výrobu scházejících Schleussnerových tabulek pro matematické texty aj. V té souvislosti byl přizván za člena komise pro speciální pomůcky v podniku Komenium, pro kterou připravil komplexní návrh potřebných pomůcek včetně funkčních modelů, technické dokumentace i metodických listů. Byly to: magnetická tabulka včetně sady tvarů s ferity, desítkové, dvacítkové a stovkové počitadlo, nové typy do početní krabice (vídeňské), tabulka ke znázorňování sjednocování množin, úprava sčotů, sčítací pravítko do 20, do 100, tabulka součtů do šesti, do dvaceti, souprava pro výtvarnou výchovu, spojené nádoby, pumpy na tlak, na zdvih, úprava siloměrů (stupnice), odměrka na 1 000 mm3 aj.

V počátcích uplatňování nové koncepce ve školách pro slabozraké žáky vedl vybavení učebny elementárního ročníku, který se právě otevřel. Zajišťoval pomůcky pro množinovou matematiku aj.

M. Boris byl metodicky na vysoké úrovni. Jeho učebnice i učební pomůcky se vyznačovaly konkrétností a především přiměřeností k noetické situaci nevidomých a slabozrakých žáků. Psychiku hmatu ani ztrátu ostrosti zraku v kompenzačním procesu sice nekoncipoval, ale intuicí dosahoval mimořádnou úroveň svých prací.

M. Boris byl výborným pedagogem. Na žácích vyžadoval plnění stanovených úkolů, slevoval pouze v individuálních případech u žáků s méně rozvinutými schopnostmi. Dosahoval výborných výsledků u žáků nejen jejich formálními znalostmi, ale především v dovednostech zobecňování. Přitom byl učitelem oblíbeným, nikdy se žákům nepodbízel.

M. Boris patří ke klasickým pedagogickým pracovníkům, kteří svým povoláním žili, kterým nikdy nepřipadlo, že obětování volného času je omezuje na svobodě. Jeho osobnost doplňuje galerii tyflopedů, pro které jejich povolání znamenalo dobrovolnou oběť, bez které by pedagogika nevidomých byla chudší.

Mimo metodik k učebnicím napsal několik příspěvků do časopisu Otázky defektologie. Např.: Laboratorní práce (1964/95); Pracovní vyučování v základních školách pro nevidomé (sborník – 1970); Modernizace vyučování předmětů přírodních věd (1977/78); Výsledky a zkušenosti z experimentu uplatnění teorie množinové matematiky (1977/78) aj.

Oddělení DTI TMB má ve svých sbírkových fondech dvě Borisovy učební pomůcky a v knižních fondech několik speciálních učebnic