DUDR, Viktor

Český expert v oblasti odstraňování architektonických bariér.

Narodil se v Třebíči v rodině dělnického zaměstnance. V Třebíči absolvoval pětitřídní národní školu a jedenáctiletou střední školu, kterou ukončil maturitou s vyznamenáním v r. 1958. V jeho deseti letech bylo zjištěno, že od narození, mimo slabou krátkozrakost, trpí vrozenou pigmentózní chorobou sítnice s projevy šeroslepoty. Při studiu i sportu se necítil být tím omezován.

Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze ukončil v r. 1963 jako promovaný fyzik s aprobací pro střední školy. Diplomová práce z experimentální fyziky na téma Totální reflexe paprsků X byla však jeho posledním pokusem věnovat se fyzice jako vědecký pracovník. Rozhodnutí pro učitelské povolání ovlivnily počínající závažné problémy s viděním.

V letech 1963–1988 vyučoval matematice a fyzice postupně na středních průmyslových školách strojnických v Kolíně a v Praze-Karlíně a na průmyslové škole chemické v Praze. Tam se mimo vlastní výuku věnoval problematice modernizace výuky matematiky na odborných školách technického zaměření v rámci pracovní skupiny a experimentální výuce ve škole.

Posledních asi 5 let vyučoval na zkrácený úvazek pouze fyzice a v případě potřeby odborně suploval elektrotechniku jako prakticky a později už zcela nevidomý. Práce s dokumenty a s žákovskými písemnostmi byla možná pouze za každodenní pomoci obětavého kolegy. Práci ve vyučovacích hodinách, včetně demonstrací fyzikálních pokusů, přípravy a vedení fyzikálního praktika a elektrolaboratoře zvládal bez problémů. Články z odborných metodických časopisů na magnetofonovou pásku mu nahrávali poškoláci, aktuální učebnice a sbírky mu odborně nahráli v KTN.

Zmíněné problémy s administrativou a velmi nízký příjem ho vedly k tomu, že na jaře 1988 na ústředí SI v Praze požádal o radu ohledně zaměstnání. Místo rady mu byla nabídnuta práce v 2. odd. SI. Pravděpodobně tu byla známa jeho činnost funkcionáře na ZO SI v Praze, jejímž byl předsedou od r. 1981.

V ústředí SI nastoupil v r. 1988. Zpočátku byl pověřen administrativou kolem přidělování vodicích psů a kontaktem s VP SI Meta Praha při vývoji a schvalování kompenzačních pomůcek pro nevidomé uživatele do výroby. Tam se stal členem komise pro odstraňování architektonických bariér při ÚV SI. Způsob práce této komise a její odmítavost zabývat se problematikou ZP občanů vedla Dudra k tomu, že inicioval skupinu, která shrnula problémy NS v orientaci na ulici a ve veřejné dopravě. Ján Jesenský1 vypracoval pilotní studii, která naznačila osm směrů možností úprav prostředí pro samostatný pohyb slepců.

V rámci změn po roce 1989 se zúčastnil aktivit ke zrušení SI a podílel se na založení SNS v ČR. Byl jmenován ústředním sekretářem tohoto občanského sdružení. Po necelém roce z důvodu nesouhlasu s filozofií SNS a vlastní neschopností vnášet představy do stylu práce této organizace, odešel do ČUNS, do níž byl po určitých peripetiích na jaře 1991 přijat zpočátku jako řadový pracovník s hlavním úkolem věnovat se oblasti odstraňování bariér.

Již tehdy se prostřednictvím tehdejšího prezidenta ČUNS seznámil s projektantem firmy Metroprojekt, která jevila zájem o technické záležitosti úpravy prostředí pro samostatný pohyb NS, jejich potřeby formuloval do osmi směrů totožných s dřívějšími návrhy.

Další kroky takto vzniklého střediska pro odstraňování bariér ČUNS se pak zaměřily na následující podmínky:

• Pokud se ve studiích jednalo o technická opatření pro úpravu prostředí, byly formulovány požadavky na uživatelské vlastnosti potřebných materiálů, výrobků a zařízení. Byl to krok odvážný, neboť chyběly potřebné teoretické podklady z literatury. Nebezpečí bylo eliminováno výběrem spolupracovníků: zkušení samostatní slepí chodci, instruktoři mobility Tyfloservisu, odborníci z oblasti stavebnictví a dopravy, vědecká pracoviště některých technických vysokých škol a v poslední fázi právníci se zkušeností z tvorby legislativy.
• Prioritně šlo o dlažby pro hmatové úpravy ploch pěších komunikací (vzorem byly výrobky tohoto druhu v SRN). Souběžně byly oslovováni potenciální výrobci a přesvědčováni o tom, že takové výrobky budou časem lukrativní.
• Zařízení pro akustickou signalizaci na přechodech pro chodce. (Zde byl vývoj živelný. Na trhu se náhle objevily tři schválené výrobky, z nichž se bez ovlivnění ČUNS ujalo jednoduché, laciné a na tehdejší dobu uživatelsky přijatelné SZN 01 kolínské Tesly, nyní firmy TECO).
• Počátky zavádění akustické signalizace na přechodech byly svízelné pro nedůvěru kompetentních úřadů i provozovatelů světelné dopravní signalizace. Zásadně (1992–1994) pomohla (tehdy jediná) Česká pojišťovna. V Praze přispěla na dodatečnou montáž akustické signalizace pro nevidomé postupně částkou 600 000 Kč z fondu zábrany škod a podobný postup doporučila svým okresním pobočkám.
• Myšlenka dálkově ovládaných akustických orientačních majáků vznikla ve VDN SPEKTRA. Toto družstvo však nebylo schopno (možná ani ochotno) dodržet uživatelské požadavky ČUNS, rovněž firma ELVOS k věci zpočátku přistoupila poněkud amatérsky, takže až zcela profesionální řešení firmou APEX znamenalo vlastně originální českou cestu v řešení akustické navigace a informace slepců na ulici i v dopravě. Přes omezení daná tímto způsobem řešení se majáky vžily a velmi rychle se šíří.
• Oblast systémové úpravy interiérů budov není dosud dostatečně zvládnuta.
• Zásadním a jak se ukázalo, zcela klíčovým krokem, byla iniciativa ČUNS a později SONS prosadit známá a osvědčená opatření pro usnadnění pohybu NS na ulici a v dopravě v přiměřené míře do legislativy jak v resortu stavebnictví, tak v resortu dopravy. To se podařilo, takže od roku 2001 platné zákony a jejich prováděcí vyhlášky ukládají na přesně definovaných nových veřejně přístupných stavbách a jejich přestavbách realizovat na náklady stavebníka úpravy zaručující jejich přístupnost osobám s omezenou schopností pohybu a orientace.

V současné době je velká část aktivity Metodického centra odstraňování architektonických bariér SONS zaměřena na ovlivňování technických předpisů ve stavebnictví a v dopravě – technické normy, technické podmínky, vzorové listy, technické návody a pod. Donutila nás k tomu živelnost v provádění některých úprav. Jednotnost a bezchybnost v realizaci úprav na celém území státu je pro uživatele bezpodmínečně nutná.

Největší díl práce Centra v posledních několika letech zaujímá publicita problematiky úprav prostředí pro NS, a to hlavně směrem k odborné veřejnosti (investoři, projektanti, architekti, úředníci stavebních úřadů speciálních i obecných, atd.) a k veřejnosti slepecké; není opomíjena ani veřejnost laická.

U V. Dudra se jedná o systematické dílo evropského formátu. Je právě jeho zásluhou, že Česko je po této stránce nejvybavenější, a to bez improvizací a bez náhodných opatření.

K celoživotnímu zájmu o vážnou hudbu ho přivedli rodiče tím, že mu umožnili vzdělávat se hrou na housle. Jako středoškolák se věnoval hře na trubku. Významným celoživotním koníčkem je motorizmus, a to hlavně z technické stránky, ale některé sportovní motoristické disciplíny také dosud soustavně sleduje. Technické zájmy se u Dudra projevují i v tom, že provozuje některé řemeslnické práce a k tomu účelu má vybavenou dílnu.

*1) Viz heslo Jesenský Ján