ENTLICHER, Friedrich

* 29. 1. 1844

† 22. 11. 1912

Je zakladatelem, prvním ředitelem a nadšeným budovatelem v Zemském výchovně vzdělávacím ústavu pro nevidomé děti v rakouském Purkersdorfu. Patří mezi nejvýznamnější rakouské tyflopedy 19. století. Byl zastáncem myšlenky, aby nevidomí mohli pod dozorem ústavu navštěvovat školu ve svém bydlišti. Tímto tématem se zabýval i publikačně.

Narodil se v Zámrsku v čechách, kde také navštěvoval obecnou školu. Reálku a učitelský ústav absolvoval v Praze. Pět let vyučoval na různých místech v čechách. Krátký čas působil rovněž ve Svitavách. Později se stěhuje do Vídně, kde nejprve vyučuje na soukromé škole. Zde se u ředitele Vídeňského ústavu pro nevidomé M. Pablaska seznamuje s problematikou výchovy a vzdělávání nevidomých.

Do ústavu nastupuje jako výpomocný učitel v roce 1868 a působí zde do r. 1873. Na základě doporučení M. Pablaska je ve svých necelých třiceti letech vybrán a jmenován ředitelem právě zakládaného zemského ústavu v Ober-Döblingu, kde spolu s J. Libanským (rovněž rodem z Čech) působí celých 31 roků.

Tento ústav byl původně otevřen se záměrem, že má sloužit jako přípravna pro vídeňský ústav. Později se však osamostatnil a byl doplněn dílnami i hudebním oddělením, což tvořilo páteř každého tehdejšího zařízení.

Mimo svou pedagogickou a organizační činnost se F. Entlicher pilně věnuje propagaci výchovy nevidomých přednáškami na učitelském ústavu i jinde. Osvětovou i teoretickou činností se snaží svým žákům připravit lepší život v době, kdy budou usilovat o samostatnou obživu. Veřejnost ještě zdaleka nebyla přesvědčená o tom, že nevidomý člověk může pracovat a tak přispívat ke své obživě. Bylo třeba překonávat mnoho předsudků a nespravedlivých i škodlivých legend o slepotě a slepcích.

V r. 1879 se ústav stěhuje do nové budovy v Purkersdorfu. Tím ovšem nebyly narušeny styky s vedením vídeňského ústavu, který měl stále dominantní pozici.

Ústav začínal ze skromných prostředků, i když byl pod zemskou správou. Jeho činnost se mohla ve všech směrech opírat o dlouhodobé a významné úspěchy staršího ústavu ve Vídni. ředitel Entlicher se proto snažil zajišťovat potřebné učební i jiné pomůcky ve vzájemné spolupráci s Vídní. Mnohé si však vyrábí sám.

Vytvořil kovový posuvný řádek pro psaní Braillovým bodovým písmem. Nasazoval se jako přídavné zařízení na psací plochu Kleinova psacího stroje. Bylo jím možné posunovat podobně jak tomu bylo u zařízení pro psaní propichovanou latinkou. Šablona byla opatřena okénky pro jednotlivá písmena, pod ni se podkládal list papíru. Psalo se ostřejším bodátkem. Okénka neměla zářezy pro body. (Replika je uložena v depozitáři odd. DTI TMB).

F. Entlicher je autorem slabikáře (1873) a čítanky (1880). Obě knihy jsou tištěny původní Kleinovou reliéfní hladkou latinkou a nikoliv v této době již známým a doporučeným písmem L. Brailla. Stalo se tak pod vlivem odkazu J. W. Kleina, který Braillovu bodovému písmu nepřál.

Entlicher patří k tyflopedům, které nejvíce zajímalo malé nevidomé dítě. Napsal útlou, ale vzácnou knížku o jejich výchově od raného věku. Je to Das blinde Kind (1872). V příloze je seznam německé tyflopedické literatury. Tato práce patří k těm, ve kterých autor upozorňuje na nutnost specifických hledisek při výchově dítěte zrakově těžce postiženého již od narození nebo od okamžiku, kdy přišlo o zrak v pozdějším věku.

F. Entlicher měl k nevidomým dětem vřelý přátelský vztah, což v této době nebylo zrovna běžné. Odstup učitele od žáka byl všeobecně považován za nutný. Staral se, aby získali základy různých zručností a dovedností vyrábět tehdy obvyklé předměty, jako řemeny, opasky, stuhy, kartáče aj. V dílnách chovanci také pracovali se dřevem.

Sledoval své bývalé žáky, jak si vedou po propuštění z ústavu a materiálně je podporoval. Pro tento účel založil několik podpůrných fondů.

Entlicher dlouhá léta pracoval jako člen Dolnorakouské školské rady. Tato funkce mu umožňovala vést ústav vcelku v uspokojivých hospodářských poměrech. Také proto mohl klást důraz na získávání mladých učitelů, kteří zde nacházeli perspektivu trvalé existence. Entlicher tak vytvářel podmínky k jejich dlouholeté tvořivé činnosti. Bránil se fluktuaci, která není zárukou pedagogických úspěchů.

Spolu s J. Libanským byl nepostradatelnou osobností na mezinárodních kongresech. Byl členem několika italských akademií.

Zanechal po sobě několik komedií a tragédií. Přeložil Iliadu. Napsal několik životopisů katolických mučedníků a epických básní. Nejvíce je z nich hodnocen epos Il pentimento amoroso.