ANAGNOS, Michael

* 1837

† 1906

ředitel Ústavu pro nevidomé v Bostonu-Watertownu.

Narodil se v Airu (řecko). Pochází z rodiny chudého zemědělce. Otec pro jeho vzdělání nemohl proto učinit nic, všechno bylo na pevné vůli studenta. Po dokončení střední školy pokračoval ve studiu filozofie a cizích jazyků na univerzitě v Aténách. Pro cizí jazyky měl zvláštní nadání. Po celou dobu svých studií se živil, jak se mu naskytla příležitost, především kondicemi. Dosáhl mimořádně vysoké všestranné i odborné vzdělanosti.

Nejdříve pracoval jako novinář. Prostřednictvím této profese se začal hlouběji zabývat politikou. Jelikož se přiklonil k opozičním názorům, byl často i jako novinář vězněn.

V r. 1867 navštívil řecko Samuel Howe, zakladatel prvního ústavu pro výchovu a vzdělávání nevidomých dětí v USA. Pro řecké nevidomé děti přivezl několik pomůcek a také peníze. Anagnos se stává jeho spolupracovníkem při zlepšování společenské situace řeckých slepců. S. Howe poznal Anagnosovy mimořádné schopnosti a působil na něho, aby s ním odejel do USA. Pro samotné řecké slepce to rozhodně nebylo dobře, že se Anagnos nakonec nechal přemluvit. Snad právě v důsledku toho trvalo ještě mnoho desítek let, než v řecku vznikl první vzdělávací ústav pro nevidomé děti (1907).

Dlouhá cesta lodí byla potom příležitostí pro mnohé debaty o smyslu péče o nevidomé děti i dospělé osoby. Anagnos se dovídá základy péče o slepce v USA i o metodách jejich výchovy a vzdělávání.

S. Howe Anagnosovi zpočátku poskytl v USA ubytování. Tak mohli spolu trávit mnoho času diskuzemi nad problematikou výchovy a vzdělávání nevidomých dětí. Nejdříve věnovali nejvíce pozornosti seznámení s novým prostředím. Anagnos se začal o tuto oblast zajímat stále intenzívněji, ale také navíc o dceru S. Howeho, kterou si později vzal za ženu.

Anagnos v bostonském ústavu začal nejdříve pracovat jako sekretář. Po smrti S. Howeho (1876) mu byla dána důvěra a převzal vedení ústavu (1876–1906). To už patřil mezi přední americké tyflopedy.

Výchově hluchoslepé Heleny Kellerové věnoval mimořádnou pozornost (viz Kellerová). V ústavu zůstaly zkušenosti S. Howeho při výchově L. Bridgmanové (viz Bridgmanová), na které navázal.

V ústavu založil slepeckou knihovnu, i když se v Bostonu již dříve tiskly knihy tamní reliéfní hranatou latinkou. Významným krokem bylo založení tzv. předškolní přípravy nevidomých dětí (1887) ve smyslu pojetí dnešní MŠ, kterou vedla jeho manželka. V r. 1900 zavedl funkci tzv. cestujících učitelů, kteří dojížděli do rodin vyučovat nevidomé děti žijící ve svých domácnostech.

Do ústavu přijímal i děvčata, která však od chlapců přísně izoloval. Byl rozhodným odpůrcem vzájemných sňatků mezi hochy a děvčaty z ústavu, a proto neuplatňoval koedukaci vzdělávání.1

Bylo stále patrnější, že je nevyhnutelně zapotřebí zabývat se situací chovanců, kteří opouštějí ústav a nenalezli žádné uplatnění. Anagnos to řešil na jedné straně založením Národní nadace pro podporu nepracujících (1882) a také otevřením dílen (1887) pro ty schopnější. Tato tendence mu byla známá z jednání amerických i Mezinárodních kongresů učitelů nevidomých v Evropě, kterých se zúčastňoval. V Evropě se ovšem tato svízelná situace řešila také zakládáním azylů.

V r. 1880 se ujal uspořádání do této doby roztroušených knih a učebnic. Vznikla tak podstatná část školní knihovny, kterou postupně rozšiřoval.2

Napsal: Helena Kellerová druhou Bridgmanovou (1887) a Helena Kellerová (1889). V obou publikacích popisuje, jak tuto dívku vychovával a vzdělával.

*1) Tuto v důsledku segregaci přijali prakticky ředitelé všech ústavů a způsobili tak mnoho životních problémů svým absolventům. Tato nechvályhodná metoda se uplatňovala i u nejmenších dětí. Postupně přestala být uplatňována u dětí MŠ

*2) Jedna z těchto knih (Viri Romae – Boston 1839) se neznámo kdy záhadným způsobem dostala do brněnského ústavu. Lze ji spatřit v odd. DTI TMB. Knihy z 30. let 19. století, které pocházejí z Bostonu, se nacházejí i ve slepeckém muzeu v Madridu a Státní knihovně v Petrohradě