FRYC, Adolf

* 29. 4. 1877

† 28. 11. 1955

Zakladatel a první ředitel Štátného ústavu pre slepcov v Levoči, autor adaptace Braillova písma na slovenský jazyk.

Narodil se v Kozojedech u Rakovníka. Základní i středoškolské vzdělání získal v rodné obci. Učitelský ústav s aprobací vyučovat na obecných školách absolvoval r. 1898 v Praze. Aprobaci pro vyučování na českých měšťanských školách získal v Hradci Králové r. 1902. Způsobilost vyučovat slepce získal po vykonání zkoušek v Brně dne 17. 11. 1920.

V letech 1898–1912 působil na obecných školách v Chlenech a Javornici, 1912–1921 jako správce školy a internátu Deylova ústavu pro nevidomé v Praze, kde vyučoval literním předmětům ve 2. třídě, vyučoval též hře na housle a mandolínu a vedl pěvecký sbor. Přesto, že ve třídě míval až 28 nevidomých žáků, dosahoval dobrých výsledků. Od ředitelství Deylova ústavu obdržel 1. 11. 1912 vyznamenání „za obzvláštní opětovanou námahu a úspěšné přičinění“.

Po vzniku československa požádalo Ministerstvo školství a národní osvěty v Bratislavě (1921) A. Fryce, aby jako odborník organizoval ústav pro nevidomé na Slovensku. Žádosti vyhověl a po ročních předběžných přípravách zastával v letech 1922–1937 funkci ředitele Štátného ústavu pre slepcov v Levoči, kam se se svou manželkou a dcerou ihned přestěhoval.

A. Fryc neměl zrovna lehkou pozici při vyhledávání nevidomých, protože na Slovensku nebyla žádná evidence a celková zaostalost země i odpovědných úřadů to ani neumožňovala. Úřady se jen pozvolna dostávaly do běžné činnosti, protože až do této doby zde vládla maďarská byrokracie. O nevidomé neměl nikdo zájem, byli stále na pokraji společnosti. Ministerstvo školství sice vydalo výnos pro okresní školské úřady, ale evidence se budovala velice těžko.

Dne 1. května 1922 mohlo konečně nastoupit devět žáků, a tak se i slovenští nevidomí dočkali vzdělávací instituce s vyučovacím jazykem slovenským. Až do tohoto okamžiku mohli být vychováváni pouze v Pešti maďarsky.

Aby však vyučování mohlo skutečně začít, adaptoval v r. 1922 Braillovu francouzskou bodovou abecedu pro nevidomé na slovenský jazyk. Byla spolu s úpravami české bodové abecedy schválena ministerstvem školství v Praze. Fryc je autorem prvního slovenského slabikáře: Šlabikár pre ústavy slepých dietok slovenských (Brno 1922). Věnoval se také ručnímu přepisování běžných učebnic i beletrie do Braillova písma, a tak se pomalu i v tomto slovenském městě začíná rozvíjet kulturní život nevidomých. Vznikla první skromná kolekce slovenských knih pro nevidomé. Založil dětský časopis Kútik, který tiskl spolek čST v Praze.1 Přispíval do časopisu Deylův obzor. Slovenský učitel aj.

Mimořádnou pozornost věnoval vyučování hudbě (dívkám se hra na hudební nástroje nedovolovala, učily se ženským ručním pracím).

A. Fryc byl členem komise pro odborné zkoušky, které opravňovaly vyučovat ve škole pro nevidomé. Přispíval do časopisu Deylův obzor, kde byl členem redakční rady, Péče o mládež, Slovenský učitel aj.

Za 15 let svého působení v Levoči odvedl veliký kus práce pro osvětu i samotnou výchovu a vzdělání nevidomých na Slovensku, kam přešel v rámci pomoci čechů Slovensku, kde nebylo dostatek slovenské inteligence a také ani jeden tyfloped. Patří k těm pedagogům, kteří po vzniku republiky ochotně přešli na Slovensko pomáhat budovat školství a vychovávat slovenské děti i mládež.

A. Fryc odešel z Levoče náhle v březnu 1937 do důchodu. Žil na Slovensku, odkud musel na příkaz režimu nového Hlinkova slovenského státu jako Čech nedobrovolně odejít do protektorátu. Po osvobození se i se svou rodinou vrací do Bratislavy, kde také umírá.

K nevidomým dětem měl velice vřelý vztah, jinak byl dost nepřístupný. ředitel byl pán velkomožný se značným odstupem od ostatních pracovníků i žáků. Vzpomínky některých jeho žáků dokládají ojediněle nevhodné jeho pedagogické principy, ale takové už to bývá. Objektivní situace má převažovat.

*1) V této době ještě na Slovensku nebyla samostatná slepecká tiskárna. Byla založena až v r. 1948