GROT, Konstantin Karlovič von

* 12. 1. 1815

† 30. 10. 1897

Významný ruský státní úředník, filantrop-tyfloped, budovatel Ústavu pro nevidomé v Petrohradě.

Narodil se v Petrohradě jako syn úředníka. Jeho dědeček se do Petrohradu přistěhoval z Německa. Konstantinovou první učitelkou byla jeho vlastní matka. V r. 1826 byl přijat do Carskoselského lycea1, které absolvoval v r. 1835. Po předcích měl šlechtický původ, patřil tedy k městské honoraci a měl právo na státní službu.

Nastoupil zaměstnání v hospodářských odborech ministerstva státního majetku (do r. 1844) a poté ministerstva vnitra. Právě zde se seznámil s tím, jak fungují úřady pro veřejnou péči. (Viz Gogolův Revizor). Byl jmenován gubernátorem Samarské gubernie.

V r. 18612 byl povolán do Petrohradu. Stal se členem Městské rady. Byl iniciátorem nového vězeňského zákona. V letech 1840–1882 se zabýval reformováním zákonů národního vzdělávání.

Carevna Marie Alexandrovna ho pověřila vedením komitétu pro zaopatření pozůstalých po padlých vojácích v rusko-turecké válce. Tehdy osleplo asi 1500 vojáků. Jeho úkolem bylo zřídit pro ně azyl. Odejel proto do Německa navštívit několik ústavů pro nevidomé děti a mládež. (V roce 1880 navštívil ústavy ve Florencii, Miláně, Lausanne, Bernu, Modeně, Stuttgartu, Norimberku, Praze, Vídni. Později navštívil Francii.) Byl v přátelských vztazích s F. Büttnerem (Drážďany), Hircelem (Lausanne), Kunzem (Ilzach), Hellerem (Vídeň) aj.

V roce 1881 založil Mariínskou poručenskou radu,3 která byla v r. 1888 přejmenována na Poručenskou radu slepé carevny Marie Alexandrovny pro péči o nevidomé. Ve stanovách společnosti se mj. psalo, že hlavním cílem je „…výuka nevidomých některým dostupným manuálním pracím, aby mohli pracovat pokud možno bez cizí pomoci a mohli se svou prací živit“. S poručenskou radou spolupracovali významní oftalmologové, osobnosti vysoce společensky postavené, umělci, spisovatelé4 i vědci. Z její iniciativy a největší zásluhou K. K. Grota, byl v Sankt Petěrburku v najmutém bytě5 založen výchovně vzdělávací ústav pro 10 nevidomých dětí a mládeže. Pomůckami jej opatřoval Skrebickij. Na základě Heboldova písma vypracoval Skrebickij ruskou reliéfně liniovou azbuku (tzv. unciál) a zařídil tisk knih v tomto písmu.6 Na Grotův příkaz se v Německu zaškolila ruská učitelka J. Trumbergová, která po svém návratu do Ruska za spoluúčasti A. I. Skrebického adaptovala Braillovo písmo na ruskou azbuku, která se používá v Rusku dodnes.

Tento krok byl natolik významný, že se stal podnětem k založení dalších podobných institucí v Kyjevě, Kazani, Tule, Tveru, Saratově, Irkutsku, Poltavě, Vologdě, Jelabuze, Vladimiru, Minsku aj.

Stanovy ústavu a učební plány napsal K. K. Grot. Mimo všeobecným vyučovacím předmětům se věnovala velká pozornost hudbě.

Z vlastních peněz financoval výstavbu dílen pro dospělé nevidomé. Grot znovu navštěvuje několik německých ústavů, aby se lépe seznámil s principy výchovy a vzdělávání nevidomých dětí. Zúčastnil se také proto několika mezinárodních kongresů učitelů nevidomých dětí, na kterých byl aktivním diskutérem. V r. 1881 založil tzv. Mariínský spolek pro podporu dospělých nevidomých, který pro ně otevřel dílnu.

V roce 1912 bylo v Rusku 29 poboček Poručenské rady. Rada vydržovala 23 učilišť pro nevidomé děti, 3 učiliště pro dospělé, dobrodinec pro malé a mentálně postižené slepé dívky, 10 internátů pro pracující nevidomé a 8 domů pro seniory a nezpůsobilé k práci. Přitom neexistovala žádná omezení národní či náboženská.

V r. 1895 byl carem vyznamenán Velkým křížem, tj. nejvyšším vyznamenáním, které bylo možno v té době v Rusku obdržet.

Grot v této oblasti aktivně působil do svých 81 let. Až do své smrti zastával funkci kurátora ústavu. Pomoc nevidomým, péče o ně a boj proti slepotě – tato oblast dobročinnosti vždy zajímala K. K. Grota a této práci věnoval svá díla, svůj život a síly během posledních 12 let svého života.

K. K. Grot si uvědomoval, že lidumilná činnost má své meze a proto přemýšlel o tom, aby byl zřízen státní ústav veřejné péče. V roce 1892 poslal dopis s návrhem na ministerstvo vnitra. S dopisem byl obeznámen car, který nařídil, aby byla zřízena vládní komise v čele s K. K. Grotem, která by začala pracovat na novele zákona o veřejné péči. Dovršit ten projekt Grot nestihl: 30. října 1897 zemřel.

*1) Lyceum v petrohradském carském předměstí Carské Selo, v němž studovali studenti ruské šlechty

*2) V r. 1861 bylo v Rusku zrušeno nevolnictví

*3) Poručenská rada byla soukromým dobročinným zařízením, které zastřešovala císařská rodina. Činnost Mariínské rady se zakládala na Základních pravidlech činnosti Poručenské rady, které byly napsány Grotem. Poručenská rada měla status právnické osoby

*4) Viz V. G. Korolenko: Slepý hudebník (česky 1921)

*5) Později byla postavena nová budova, kterou projektoval architekt Antonín Tomíška (Anton Iosifovič Tomiška, 1851–1900), původem Čech, přestěhoval se do Ruska a tady se osvědčil několika díly, mezi nimiž jsou např. Alexandro–Mariínský ústav pro nevidomé, kostel sv. Alexandra Něvského v Petropavlovské pevnosti, učiliště pro ošetřovatelky, městská věznice aj.

*6) Tisky z tohoto období uchovává Petrohradská státní knihovna pro nevidomé

L.K.