GUILLIÉ, Sébastien

ředitel Národního ústavu pro mladé slepce v Paříži.

Když v r. 1814 přebíral vedení ústavu Quinze–Vingts1, byl vlastně více ošetřovatelem než učitelem. Oproti dřívější situaci byla v tomto zaopatřovacím ústavu otevřena již druhá třída školy. Velkou energii proto Guillié věnoval oddělení vzdělavatelných a mladých chovanců, od těch starších a neschopných je oddělil. Jedině ve výchově a možnosti vzdělávání viděl záruku, že by se ústav vzdělávací měl pro nevidomé děti stát tím pravým zařízením. Toto rozdělení prosadil. Stalo se tak v r. 1815. Trvalo však ještě další dva roky, než oddělení pro vzdělávací ústav osamostatnil a hlavně, až se přestěhovalo do vlastní budovy. Tímto činem byl založen dnešní Národní ústav pro mladé slepce, jelikož starší chovanci zůstali v Quinze–Vingts.2

Guillié přistupuje k zásadním změnám. Haüyovu abecedu nezavedl, nýbrž vytvořil vlastní systém*2) . Zajistil výrobu pomůcek pro matematiku i zeměpis. Zavedl vyučování několika cizím jazykům. Rozšířil vyučování hudbě hrou na několik hudebních nástrojů. Z manuálních činností to bylo pletení, tkaní koberců, síťování, obuvnictví, výroba řemenů aj.

V r. 1819 zavedl na zkoušku Barbierovo dvanáctibodové písmo.2 Později vytvořené Braillovo písmo však radikálně odmítl, považoval je pouze za dětskou hru s body. V jeho situaci lze tento přístup pochopit. Jinou pozici ovšem měli jeho nástupci.

Napsal Esej o výchově nevidomých (1817). Byla mnohými přijata kladně, ale jinými prudce odmítána. V r. 1821 ji přeložil do němčiny a ve Wroclavi vydal tamní ředitel ústavu pro nevidomé J. Knie.

*1) Viz Poznámky a vysvětlivky

*2) Viz Valentin Haüy