ANTAL, Milan

* 8. 1. 1952

Slovenský činovník ve společenských organizacích nevidomých a slabozrakých občanů, programátor.

Narodil se v Križovanoch nad Dudváhom. Své dětství prožíval jako těžce slabozraký hoch. Rodiče na něho kladli stejné požadavky, jakoby neměl zrakovou vadu. „To pre mňa bola tvrdá škola životom“, říká M. Antal, „ale na druhej strane veľká výhoda – bol som nútený starať sa sám o seba. S deťmi na ulici som sa hrával bežné hry. Občas som vrazil pri behu do stromu, neskôr sa ostatné deti naučili, ako na mňa dávať pozor.“

V r. 1958 nastoupil do ZŠ pro nevidomé žáky v Levoči. Nejvíce se věnoval matematice a fyzice. Manuálně byl zručný. Mladším spolužákům dovedl opravit hračky i Pichtovy psací stroje. Pustil se též do opravy složitějších učebních pomůcek. O prázdninách pomáhal při práci na poli, vyráběl si hračky, opracovával dřevo i kov a později konal i pokusy s elektrickým proudem.

Jeho zrak postupně slábl, dětské výzkumy se začaly stále víc zaměřovat na věci, které by mu mohly být užitečné (označení hracích karet Braillovým písmem, později různé pokusy s elektřinou, např. zvukové majáčky aj.).

V r. 1968 odchází do Prahy, kde začíná studovat na ekonomické škole pro ZP. Škola se právě otevřela, a tak záleželo na spolupráci učitelů se studenty. Milan Antal píše, že teprve v Praze pochopil, co slepota obnáší a kolik sil stojí úsilí stát se společensky užitečným.

Ve hře na kytaru byl samoukem, přesto se pokoušel tvořit i vlastní písně. Posléze si založil kapelu.

V této době se začaly rozšiřovat cívkové magnetofony. Vznikla tzv. ZK, objevila se možnost amatérských nahrávek hudby.

V r. 1971 nastoupil Antal do kurzu pro budoucí maséry. Tehdy vznikaly i jeho první literární pokusy. Nejdříve články do časopisu Nový život. V této době se v Praze setkával s nevidomými funkcionáři SI.

Mezitím vstoupil do prvního klubu ZP mládeže.

Po ukončení kurzu v r. 1972 se vrací do své rodné obce, kde začal hledat zaměstnání. Pomáhal v domácích pracích. Volný čas trávil psaním, hrou na kytaru a hrou v šachy, ve které dosáhl několika pěkných úspěchů.

Antalovým prvým pracovištěm se stala nemocnice v Trnavě, kde nastoupil jako masér. Byl činný v mládežnické organizaci, později jako předseda.

Stává se členem SI a později i členem výboru ZO. Od r. 1974 začal na okolních školách organizovat besedy s žáky o životě nevidomých dětí i dospělých.

V Trnavě zakládá klub nevidomé, postupně i zdravotně postižené mládeže. Klub organizoval koncerty mládežnických skupin, vydával i informační bulletiny. Současně se M. Antal stává i redaktorem ústředního časopisu. Pracuje i ve federálním Svazu socialistické mládeže. Věnuje se též publikační činnosti na mládežnická témata.

Všechny Antalovy funkce byly propojeny zájmovou činností i sportovními akcemi.

V r. 1980 se oženil a přestěhoval do Žiliny. Při úpravě nového bytu se znovu osvědčily jeho zručnosti. V místní nemocnici se uplatnil jako masér. I zde se zapojil do činnosti mládežnické organizace. Na základě vytvoření panelu pro rehabilitaci drobného svalstva ruky, byl přijat do klubu zlepšovatelů.

V SI se mimo jiné uplatnil jako instruktor výuky Braillova písma. V letech 1982 až 1991 vedl časopis Mladosť, vydávaný levočskou knižnicou pre nevidiacich. Od r. 1982 až dodnes vede v tomto časopise rubriku Kvíz. V r. 1992 se ujal vedení časopisu pro NS maséry Dotyky. Absolvoval kurz pro instruktory sebeobsluhy.

Po r. 1989 se stal zakládajícím členem ÚNSS a byl zvolen členem její Ústřední rady, při které založil komisi masérů, připravil a rozběhl činnost komise telefonistů. Zúčastnil se založení několika ZO.

V r. 1995 zakládá Klub NS masérů Manus. Klub pravidelně organizuje odborné semináře.

V době, kdy se v Československu objevila Eureka A4, zakládá v r. 1994 na Slovensku klub jejích uživatelů. Postupně byl doplněn o uživatele Braillen Speak – Eureka, BNS klub. Pravidelně až dosud vydává na disketách časopis Kolotoc.ebk. Klub organizuje soutěže v psaní, hraní her na Eurece a vědomostní soutěže. Od založení až dosud je Antal jeho předsedou.

Eureka A4 se stala jeho prvním počítačem. Postupně se sám naučil ovládat všechny její funkce a začal vyučovat jiné zájemce. Sám se též naučil programovací jazyky Basic a Pascal. Pro Eureku vytvořil množství her a užitkových programů, které ji pozvedly alespoň o jednu generaci výš. Několik programů sestavil i pro Braillen Speak.