HAŠKOVÁ, Drahomíra Františka

(umělecké jméno: Drahoměř Jůža HAŠKOVÁ)

* 5. 4. 1898

† 25. 4. 1977

Česká spisovatelka.

Narodila se v Dobrušce jako dcera učitele. Rodina se později přestěhovala do Opočna a Náchoda. V blízkém Hronově poznala rodinu Aloise Jiráska. Tyto vztahy ji inspirovaly k literární odezvě. V dětství trpěla silnou krátkozrakostí, která v jejích osmnácti letech vedla k úplné ztrátě zraku. Neodešla do žádného speciálního ústavu, ale zůstala v kruhu rodiny.

Tragika jejího života nespočívá pouze v oslepnutí, ale především v tom, že vzdor jejímu nespornému vypravěčskému talentu a lásce k literární tvořivosti si nedovedla najít v české literatuře vhodný vzor, a že ve svém okolí nenašla nikoho, kdo by jí byl pomohl. Vlastně i svět nevidomých znala jenom z dálky. Je škoda, že zůstala osamocená. Navíc jí tragická nehoda vzala mladého lékaře, který měl v úmyslu stát se jejím manželem. Rodina byla dobře hmotně zabezpečená, a tak Hašková nemusela hledat pramen vlastní obživy, což rozhodně neprospívalo k jejímu lepšímu společenskému kontaktu.

Její svět byl příliš úzký, neměl proměnný prostor ani vlnící se čas. Příroda poněkud vzdálená, lidské vztahy permanentně se opakující ve své slušnosti a jednotvárnosti. To nebylo zrovna inspirující umělecké prostředí. Možná, že jí scházelo přečíst více knih, dobrat se do hloubky poezie mnoha básníků.

Literární tvořivost, ve které se prolíná ztráta zraku, smrt milence i tiché rodinné prostředí, se jí stala jediným útočištěm a možností seberealizace. Jednou z prací ze školních let je próza Sirotku Zdiradce. Prózy jsou však poznamenané ženskou sentimentalitou časopisů první republiky. Básně trpí vážnými technickými nedostatky.

Z jejího díla uvádíme: Slepcův rok v přírodě, Ulomené hroty trnové koruny, Druhý květ bílé lilie, Úvahy a zkušenosti slepce, Problémy manželství u slepců, Na dědově statku, Světla a stíny tajemných dálek, sbírka básní Od věčné tmy k duševnímu jasu a Lyra nevidomé básnířky. Její divadelní hru Sloučené duše uvedl v r. 1935 ochotnický spolek v Náchodě. Také jsou to rukopisy v bodovém písmu, např. Mateřídouška. Nejlepší snad je spisek Mistr Alois Jirásek doma (1936). Její dílo je uloženo v archivu města Náchoda.

V soukromém archivu autora je torzo rukopisného odkazu spisovatelky. Je to báseň O sirotku Zdiradce, žákyni měšťanské školy v Opočně jedna povídka a báseň z let dospělosti Mateřídouška