HEJDA, Karel

* 13. 1. 1902

† 3. 7. 1975

Český klavírista, varhaník a hudební pedagog.

Narodil se v Telči jako syn učitele hudby. Toto prostředí vyvolalo u chlapce zájem o hudbu. Vyučoval ho jeho nevidomý strýc. Tato okolnost vzbudila později Hejdův zájem o práci s nevidomými dětmi. Vystudoval nižší reálku ve svém rodišti, v letech 1918–1922 studoval na Pražské konzervatoři hru na varhany, současně i hru na klavír. Do r. 1931 působil jako varhaník v některém z pražských kostelů. Uplatnil se rovněž jako varhanní virtuos.

Počátkem třicátých let byl přijat jako učitel hudby do Deylova ústavu. Od r. 1934 zde působil ve funkci správce hudební školy. Toto místo zastával do r. 1948. Potom byl nucen uvolnit funkci progresivnímu J. Drtinovi. Tuto změnu nesl těžce. Zůstal však ve škole vyučovat. Vyučoval hře na klavír, varhany i teorii hudby.

Ochotně zapisoval skladby nevidomých autorů do běžné hudební notace, byl vždy hotov nezištně pomoci tam, kde byla jeho pomoc potřebná. Rozeznal např. talent L. Janka, kterému se věnoval i o sobotách a nedělích, aby dohnal jeho zanedbanou hudební přípravu. Takový zůstal i po odchodu z vedoucí funkce. Za svou dlouholetou pedagogickou činnost byl Svazem invalidů oceněn diplomem, což bylo ocenění neodbornou organizací, pro kterou vlastně nepracoval. Přesto byl jeho význam nedoceněn, a to především z hlediska odbornosti a pedagogického mistrovství. V neposlední řadě pro nevšední lidskou tvář a lásku ke svým žákům.

O hudební výchově nevidomých napsal článek do časopisu Hudební výchova (1940).