HELLER, Simon

* 25. 10. 1843

† 1922

ředitel Ústavu pro nevidomé ve Vídni na Hohe Warte. Některými tyflopedy je označovaný za jednoho ze zakladatelů moderní tyflopedie. Zvláště propracoval systém tvoření hmatových představ postupnými abstrakcemi konkrétních předmětů.1

Narodil se v Tachově. Zkoušky učitelské způsobilosti vykonal v Olomouci. Později vyučoval na dívčí pokračovací škole ve Vídni. V r. 1873 převzal místo ředitele Ústavu pro nevidomé izraelity na Hohe Warte ve Vídni. Ústav obohatil o mnohé činnosti žáků. Výhodou tohoto zařízení bylo, že nikdy netrpělo nouzí, protože bylo hmotně podporováno všemi Židy.

Heller se zúčastnil několika mezinárodních kongresů učitelů nevidomých dětí. Ve svých přednáškách se zabýval především specifickými znaky psychologie nevidomého člověka, především noetiky, zvláště úlohou zbývajících smyslů, psychikou hmatového poznávání prostoru, procesu abstrakcí aj. Např. pro V. kongres připravil projekt Das Prinzip der Wechselwirkung in der Blindenschule, kde navrhuje určité změny v pojetí organizace ústavů pro nevidomé. Pro kongres konaný v r. 1888 připravil práci o modelování a kreslení ve škole ústavu pro nevidomé. Byla vydána a odměněna medailí.

Na Pablaskovo doporučení se soustředil na tvorbu učebnic, kterých sestavil hned několik. Vydal celkem tři, z nich jednu hladkou latinkou (Lesebuch – 1884)), obě další v Braillově písmu (1884). Na tvorbě dalších učebnic spolupracoval s A. Mellem.

Požadoval ustavení odborné komise pro psychologii a fyziologii nevidomých. Neúnavně poukazoval na význam psychologického bádání. Často narážel na vášnivý a nekritický odpor. Dosud převládal v praxi pouhý empirismus. Jeho bádání ve slepecké psychologii stálo v protikladu ke starému axiomu mechanického pojetí paralelity prožitků nevidomých a vidomých lidí. Jen málo scházelo a přiblížil se k zákonitostem změněné úlohy tzv. náhradních smyslů po ztrátě zraku.

Z pedagogických zásad nejvíce zdůrazňoval názornost. Ve své praxi proto vyzvedával význam modelování a kreslení v rámci vzdělávání nevidomých žáků a otevřel tak cestu pracovnímu vyučování. Zvláště se zajímal o konání výstav žákovských prací. V této souvislosti jsou nanejvýš zajímavé postřehy O. Bauma o zneužívání a přivlastňování si žákovských prací. Nakolik spolehlivé, nelze se už dnes dopátrat.2 S. Heller se specializoval právě na modelování z hlíny a reliéfní kreslení nevidomých žáků, viz např. jeho pojednání Modelování a kreslení ve slepecké škole (1888). Z jeho dalších prací je to např. Úspěchy cvičení zraku (1906).

*1) Postupné abstrakce popsal J. S. v časopise Otázky defektologie. Příklad: 1) předmět, 2) jeho basreliéf, 3) reliéfní silueta, 4) předmět v kontuře. Na podobném principu viz heslo Červenka, Petr

*2) Viz Baum, Oskar