HENRI, Pierre

* 1899

† 1986

Učitel v Národním ústavu pro mladé slepce v Pa-říži.

Narodil se v Paříži. Od dětství byl nevidomý. Vychován byl v Pařížském ústavu pro nevidomé. Již ve škole projevoval mimořádné dovednosti a znalosti, které většinou děti jeho věku nemívají.

Po absolvování byl přijat jako výpomocný učitel matematiky. Toto místo zastával do r. 1967. Vedení ústavu nezklamal. Byl i nadále pilný a příkladem pro své žáky.

Pracoval také jako redaktor časopisu Valentin Haüy a je autorem rozsáhlých životopisů (včetně L. Brailla – 1952) i mnoha pojednání o životě nevidomých. Vykonával funkci správce muzea V. Haüye. Aktivně působil v komisi pro vývoj slepeckých pomůcek. Vydal studii o prvních čtecích přístrojích pro nevidomé. Spolupracoval na vypracování testů, které sloužily pro přípravu nevidomých dětí k povolání. Stal se členem komise UNESCO pro vypracování a sjednocení bodového písma. Byl členem komise pro revizi francouzského slepeckého zkratkopisu. V r. 1962 převzal místo ředitele Slepecké knihovny V. Haüye.

Obdržel několik vysokých vyznamenání. Na základě disertační práce Nevidomí a společnost, byl v r. 1957 promován na doktora filozofie. Dále napsal: Adaptace nevidomých na společenský i pracovní život. Poslední velkou prací byl životopis V. Haüye, který vyšel u příležitosti stého výročí založení pařížského ústavu. Bylo tak oceněno dílo mimořádné osobnosti, pro kterou se stala slepota velkou překážkou, která čněla proto, aby byla překonávána.