APPENZELLER, Heinz

* 1914

Švýcarský spisovatel, filolog a novinář.

Narodil se v Německu jako syn rodičů švýcarského původu. Byl často nemocným a rovněž přecitlivělým dítětem. Trpěl silnou chronickou alergií a vyrážkami. Rodiče si nevěděli rady, a proto ho ponechávali ležet se svázanýma rukama i nohama, aby se nemohl škrabat. Nesměl opustit pokoj, aby nedostal astmatický záchvat. Postupem doby se jeho zdravotní potíže vytratily. Tento způsob dětského života mu neumožňoval přiměřeně se pohybově a psychicky rozvíjet. Neměl rozvinuty ani základní dovednosti sebeobsluhy. Všechny takto vzniklé nedostatky překonával silou vůle po celý život.

Základy vzdělání mu poskytl otec. Byla to právě ztráta zraku, která mu zkřížila plány studovat práva. Po Hitlerově nástupu k moci opustil Německo. Studoval v Paříži, kde se pohyboval mezi zahraničními studenty. V tomto prostředí se objevil jeho mimořádný talent pro cizí jazyky.

Studium ho zmáhalo a navíc ztratil zrak úplně. Odešel tedy zpět k rodičům do Švýcarska. Znovu se projevily záporné důsledky omezeného způsobu života v raném dětství. Vypadalo to tak, že bude muset být přijat v některém azylu pro nevidomé obyvatele. Aby se tomu vyhnul, rodiče opustil. Rozhodl se žít samostatně a pokusit se nepříznivý osud překonat vlastní vůlí.

Protloukal se těžce mezi cizími lidmi. Rodina ho pokládala za duševně nemocného. On však začal opět studovat, ale nesystematicky a náhodně. Znovu se pohybuje mezi zahraničními studenty. Pomáhá jim při stylizaci písemných prací a oni ho učí svým mateřským jazykům. Život ho proto začíná těšit.

Rozhodl se vydávat časopis v několika jazycích. Výsledkem byla německá gramatika pro cizince, francouzská, anglická, italská, španělská, holandská, švédská, norská, česká, maďarská, turecká a konverzační učebnice německo–norská.

Tyto jazykové učebnice přivedly Appenzellera na myšlenku založit v Curychu vlastní nakladatelství; podařilo se. Začal vydávat i své literární práce, v nichž se vyrovnává s problematikou slepoty. Jsou to útlé svazky veršů a esejů: Slepota lékem, Poezie, Bajky a sbírky esejů, Pohledy do světa nevidomého, Pohledy do problémů nevidomých, Pohled do psychiky nevidomého, Pohled do překonávání slepoty a Obraz světa a sociální pohled invalidy.

Appenzeller se stal řádným členem Švýcarského svazu novinářů. Sebe a konečně i svou rodinu živí psaním do denního i odborného tisku. Sleduje a hodnotí německé rozhlasové vysílání.

Jeho zdravotní stav se znovu zhoršil natolik, že mu nedovoluje opustit pokoj a někdy ani lůžko. Automatické spínače mu zapínají rozhlasové přijímače a magnetofony, aby mohl hodnotit vybrané pořady. Své články si píše sám na stroji, nebo je diktuje své manželce.

Z jeho popudu vznikl v Curychu Dům nevidomých jako kulturní, ubytovací i rehabilitační středisko. Tak se postupně naplňoval život mimořádně těžce zdravotně postiženého člověka, který nehodlal od jiných pouze přijímat. Byl to heroický boj s nepřízní osudu, který vybojoval vítězně.