HINZE, Franz

* 1863

† 25. 10. 1932

Německý tyfloped a tyflotechnik.

Vynálezem sázecího stroje pro Braillovo písmo učinil technický obrat ve výrobě bodově tištěných knih, jejichž tisk značně zlevnil a svým strojem usnadnil. Se svým vynálezem pro tisk Braillovým písmem se řadí mezi nejvýznamnější evropské tyflotechniky. Je jedním z mála německých tyflopedů, o nichž se z dětství nedochovaly takřka žádné informace. Nepodařilo se ani zjistit, kde studoval ani jak došlo k jeho profesní orientaci. Mimo zachycená vystoupení na mezinárodních kongresech učitelů nevidomých jsou o něm pouze sporadické zmínky. Dokonce ani A. Mell ve své známé Encyklopedii nevěnuje jeho životopisným údajům žádnou pozornost, ačkoliv pro toto Mellovo dílo zpracoval několik důležitých hesel. Je uváděn jako jeden z vynálezců tiskařského zařízení. Koncem 19. století nebyla zřejmě Hinzovu vynálezu věnována taková pozornost, jakou by si zasloužil. A přece v celé Evropě jsou ještě v současné době používány jeho sázecí stroje,1 i když značně modernizované a většinou už digitalizované.

Víme, že působil jako učitel v Ústavu pro nevidomé ve Steglitz u Berlína. Od r. 1901 se stal ředitelem ústavu Nadace Hermanna Schmidta. Od r. 1920 byl ředitelem ústavu v Brandenburku. Mezitím vedl Feirabentův dům Nadace F. Warburga. Všechna zařízení budoval a vedl k prospěchu nevidomých.

Fr. Hinze byl vlastně nenápadným učitelem. Od r. 1901 postupně ředitelem hned několika ústavů s pověstí poněkud přísnějšího člověka vůči sobě i jiným. Dnes už je známý jediným, avšak převratným vynálezem, kterým syntetizoval tehdejší snahy o hospodárnější tisk knih pro nevidomé.

Jako nadšený zastánce Braillova písma tvrdil, že toto písmo je určeno nevidomým čtenářům, proto všechny jeho úpravy pro snadné čtení zrakem jsou na závadu. Nikdo nemá právo je odsuzovat z důvodu jeho špatné čtivosti zrakem. Uvědomujeme si, že ještě v r. 1895, kdy na kongresu učitelů uveřejnil svůj návrh sázecího stroje, bylo třeba zaujmout kladné stanovisko k Braillově písmu. Neustále mezi učiteli existovala nechuť k jeho používání. Doznívaly totiž teze Kleinovy, Zeunovy a částečně i Knieovy o souběžném používání latinky a Braillova písma. Ještě v této době byla prezentována myšlenka, že bodové písmo izoluje nevidomé od běžné společnosti. Dnes víme, že právě naopak.

Zcela ve stylu svého životního hesla, že stav klidu je krokem zpět, přišel na Kongresu učitelů nevidomých v r. 1895, konaném v Mnichově, s návrhem spojit myšlenku Hallova sázecího stroje se systémem Balluova obřádkového a mezibodového tisku písma. Vysvětlil princip sázení do matrice z dvou plechů, které tvoří nejhospodárnější způsob. Obtahy se provádějí jednoduchým vložením listu papíru mezi oba plechy a vylisují buď na válcovém nebo tlakovém lisu. Matrice jsou oboustranné pro meziřádkový i mezibodový tisk. Ušetření kovu i papíru doložil důkazem, že takto uspořil prostor 720 písmen na jedné matrici oproti dosavadnímu způsobu tisku, např. odléváním matric.

Hinzův návrh byl účastníky kongresu přijat přesto, že proti němu vystoupil nevidomý hudebník K. Franz, který propagoval své zmenšené Braillovo písmo. Oba navrhovatelé předložili ukázky svého tisku. Franzovo písmo mělo dvě zásadní chyby. Bylo příliš malé a také tisk přímo z tiskařské hlavy byl nezřetelný. Hinzovo písmo překvapovalo pravidelností, stejnými rozměry i kulatými tvary reliéfních bodů.

Až do r. 1893 se tisk knih Braillovým písmem prováděl velice složitě. Jednotlivá písmena se odlévala do kovových hranolků a sázela do tiskařské hlavy podobně jako u běžného tisku. Pro zachování matric i vylepšení tisku se celé vysázené strany odlévaly do kovových ploten. Jiní mechanici vyráběli matrice vytloukáním písmen do plechu raznicemi.

Další vynálezci sestrojili kovovou šablonu s obdélníkovými otvory a písmena do plechové plotny vytloukali bod po bodu. Výsledkem byly body nestejného tvaru i velikosti. Byla to podobná technika, která se používá při psaní na pražské tabulce. Tuto vadu odstranil v r. 1893 Američan Frank Hall konstrukcí mechanického sázecího stroje. Místo kladiva to byla páka s pedálem. Matrice byla umístěna vertikálně.

K lisování matric nechal berlínský tyfloped E. Kull zhotovit lis vlastní konstrukce.

Hinzova „puncírka“ umožnila výrobu matric k tisku nejproduktivněji, protože využívá sazby celých písmen současně pomocí šesti kláves podobně jako Pichtův psací stroj. Hinzův systém se vlastně používá ještě v současné době, i když nožní páku nahradil elektromagnet a digitální technika.

*1) Originální Hinzův sázecí stroj má ve svých sbírkových fondech odd. DTI TMB. Ve svých sbírkách má celkem 5 různých sázecích strojů Hinzova typu. Druhý původní Hinzův sázecí stroj je dosud v provozu v hannoverské slepecké tiskárně. Zdá se, že byly dochovány pouze dva