HRABOVEC, Viliam

* 14. 6. 1901

† 3. 4. 1938

Slovenský tyfloped.

Je známý jako tvůrce několika speciálních učebních pomůcek pro žáky Ústavu pro nevidomé v Levoči. Neméně významná je i jeho publikační činnost. Jeho mladý a plodný život násilně přervala tragická smrt.

Narodil se v Čadci. Měšťanskou školu a učitelský ústav absolvoval ve Spišské Nové Vsi. Zkoušku dospělosti vykonal v r. 1921, zkoušku učitelské způsobilosti v r. 1924, způsobilý vyučovat na obecných školách s vyučovacím jazykem slovenským. Ohodnocen byl jako zručný modelář.

Do Státního ústavu pro nevidomé v Levoči nastupuje v pořadí jako druhý učitel v r. 1923, kdy má ústav již 27 žáků a ředitel A. Fryc otevírá druhou třídu. V. Hrabovec měl již určité zkušenosti s nevidomými, protože pracoval v kuratoriu soukromého zaměstnávacího ústavu, který vznikl přeložením slepeckých dílen z Prešova. Později obě zařízení splynula. Právě tato zkušenost a navíc mimořádná modelářská zručnost vedly Fryce, že mu nabídl učitelské místo. Jak se později ukázalo, byla to ta nejlepší volba.

Navrhl a sám vyrobil množství učebních pomůcek. Uvádí se jich asi 21. Jsou mezi nimi plánky Levoče a zeměpisné mapy (reliéf Vysokých Tater, mapa Československa, Severní Ameriky, Jižní Ameriky, Austrálie), vycpaniny, do mědi vytepaný glóbus, modely budov aj.1

Velice brzy se vymanil z pouhého prakticizmu a snažil se zobecňováním některých poznatků přispět k rozvoji tyflopedického vědomí na Slovensku. Připravil též velký úkol založit PSSS na Slovensku, zabýval se rovněž propagační činností, např. prostřednictvím rozhlasu, kde provedl několik rozsáhlých reportáží o životě v ústavu. Za svou vzácnou aktivitu obdržel Pochvalné uznání od ministerstva školství a národní osvěty.

Za necelých 15 let vytvořil dílo, které zůstává pramenem poznání až do dnešního dne. Dosvědčují to i jeho časopisecké příspěvky a přednášková a společenská aktivita. Na třetím tzv. Čádově sjezdu pro výzkum dítěte (1926), jako člen komise pro péči o nevidomé měl přednášku: Cvičenie zmyslov k vyučovániu slepcov. Upozornil, že sama ztráta zraku není příčinou zlepšeného vnímání ostatními smysly, že se jedná o proces, který však tehdy nedovedl ještě pojmenovat.

Z jeho publikační činnosti: Liečenie očných nemocí vo tmách nášho åudu (Úchylná mládež, roč. VII.); Povinná výchova slepcov (Úchylná mládež, roč. VIII.); Jak působí hospodářská krize na počtu chovanců ústavu (Úchylná mládež, roč. IX.); Kolom dokola (Úchylná mládež, roč. XI.); Úkol slepeckých humánných inštitúcií (Revue, roč. XIV.); Učitel slepej mládeže (Úchylná mládež, roč. XIII.); Učebné pomôcky pre slepých (Úchylná mládež, roč. XIII.) aj.

Ve Viliamu Hrabovcovi rostla velká postava slovenské tyflopedie. Její růst byl tragicky přerván v nejméně očekávané chvíli automobilovou nehodou. To, co vytvořil, mu stejně zajistilo nehynoucí památku a dík těch, které vychovával a vzdělával. Svou neúnavnou prací zaujímá čestné místo mezi slovenskými speciálními pedagogy. Za svou práci byl v r. 1930 oceněn ministerstvem školství.

Nemenší význam má i jeho členství v českém Podpůrném spolku samostatných slepců. Vyjádřil tím i vztah k osobnosti nevidomého jako člena lidské společnosti.

Jeho význam je v tvorbě několika unikátních učebních pomůcek a zavedení esperanta. Ve slepeckém muzeu v Levoči je vystaven jeho glóbus a reliéf Vysokých Tater. Ostatní učební pomůcky se nedochovaly. V současné době je to Muzeum špeciálného školstva. Pro tento široký záběr jeho osobnost nevyniká, jak by bylo zapotřebí.

Hrabovec má zásluhu na založení časopisu Slovenský slepec, který vycházel v Praze.

*1) Slepecké muzeum v Levoči bylo samotným jeho zakladatelem transformováno na Muzeum speciálního školství, kde je kolekce slepeckých pomůcek součástí expozice. Mezi nimi jsou dvě Hrabovcovy pomůcky. Je to měděný glóbus a maketa Vysokých Tater. Dříve v původním slepeckém muzeu vystavený Hinzův sázecí stroj není instalován