CHYBIORZ, Pavel (též Chybioř)

* 1827 (prosinec)

† 187(?)

Vynikající trumpetista a atraktivní matematik.

Narodil se v Černé Vodě (bývalé rakouské Slezsko, dnes Polsko). Jeho rodiče, chudí nádeníci, ho brali s sebou do práce na poli, kde v útlém dětství, zřejmě po úžehu, přišel o zrak. Navzdory své slepotě byl veselé povahy. Dovedl se v dětských hrách vyrovnat ostatním. Již v raném věku se u něho projevila houževnatost, která mu v pozdějším životě zajišťovala hudební i jiné úspěchy. Někdy však nepomohla ani ta.

V sedmi letech se dostal do Beitlova soukromého brněnského ústavu pro nevidomé, kde se naučil základním dovednostem, čtení a psaní. Hrát na hudební nástroje ho učil Jan Cerer (trubka, housle). Zvláště vynikal ve hře na trubku.

Spolu s jinými zde zažil mnoho nouze. Jídla bylo málo, v zimě se často netopilo, a proto s ostatními trpěl hladem a omrzlinami.

Již v době pobytu v ústavu platil za vynikajícího hráče na trubku. J. R. Beitl se jeho výkony mohl pochlubit při letních turné žákovského orchestru do moravských měst a potom i ve Vídni. Výtěžky těchto zájezdů (snad až 4 599 zlatých) umožňovaly přežít v ústavu zimu. Došlo to tak daleko, že život v ústavu začal P. Chybiorz i se svými několika přáteli považovat za nesnesitelný a při nejbližší příležitosti (ve svých patnácti letech) se rozhodl se svými pěti kamarády odejít, aby se společně pokusili o samostatnou obživu hudbou. S touto skupinou nevidomých založil kapelu. Nacvičili populární skladby a procestovali téměř celé Rakousko i Bavorsko. Na cestách po severním Německu, kde sklízeli v mnoha městech velký úspěch, vystoupili rovněž před saským králem. Chybiorz se osvědčil jako vynikající trumpetista, organizátor a také jako hospodář.

Kapela se na zimu rozcházela do svých domovů. Chybiorz musel podporovat svou nemocnou matku, a tak úspory brzy zmizely. Na jaře se zase muzikanti sešli a nacvičili nový program. Po patnácti letech věčného putování se kapela rozpadla pro Chybiorzovo těžké zranění, které si přivodil při nešťastném pádu z mostu bez zábradlí. Po dlouhém léčení, které trvalo tři roky, se zotavil. V tuto dobu žil vlastně o vodě a chlebu, protože léčení pohltilo vše, co měl našetřeno.

Hudbě se věnoval ve svém rodišti. Tamní kaplan utvořil se dvěma učiteli smyčcové trio a požádali Chybiorze, aby je doplnil hrou na housle na kvarteto. Chybiorz s nimi také zpíval. Měl krásný tenor. Jednalo se ovšem o soukromé muzicírování pro radost. Úspory pozvolna mizely, protože, i když měl bohatého bratra, byl nucený ze svých peněz živit stále chorou matku. Otec mu zemřel již dříve. V roce 1856 vystupoval v Opavě hrou na trubku naposledy. Ve svých třiceti letech byl prakticky se svými silami u konce.

Ve druhém, již méně úspěšném období svého života, se zaměřil na matematiku. Využíval svých výjimečných matematických dovedností, které se projevily již při dřívějších koncertních turné. Obdržel pozvání do Wroclawi, kde vystupoval před studenty. Přesto, že od ředitelů gymnázií obdržel několik výborných posudků, trvalé zaměstnání ani jiný užitek nezískal. S těmito doporučeními se jezdil představovat různým spolkům i vědeckým institucím, kde na svých matematických produkcích sklízel všeobecný obdiv, ale víc nic.

Do své rodné obce se vrací velice vyčerpaný a zklamaný tím, že nemohl najít pevné zaměstnání, se kterým počítal. Při požáru rodného domku málem přišel o život. Tím však míra neštěstí nebyla ještě dovršena. Těžký povoz mu přejel přes prsty na nohou. Toto zranění ho na dlouhou dobu vyřadilo z možnosti samostatně se živit. A neumožnilo mu ani vrátit se k dřívějšímu muzicírování.

Po uzdravení se znovu vydal na cesty, a to do Lipska, kde zase sklízel nové úspěchy při matematických produkcích. Zde ho potkala velmi nepříjemná událost, byl okraden. Největší škoda vznikla tím, že mu zmizely i nenahraditelné slepecké psací potřeby.1 Potom ještě navštívil Děčín, kde provedl veřejnou počtářskou produkci na několika školách. Dále zavítal do Olomouce. Tam ho ředitel gymnázia podvedl a Chybiorz byl zase bez výdělku. Tyto události ho zkrušily a rozhodl se své putování ukončit.

Ke všem předcházejícím zraněním přibyly plicní potíže. Nakonec putoval jako žebrák po různých místech v Čechách, Německu a dokonce i Rusku. Na podzim roku 1858 se vrací proto domů úplně vyčerpaný. Konec života prožívá v ústraní opatrován cizími lidmi. Smrt až o hodně let později zbavila těžce zkoušeného muže dalšího utrpení.

*1) O jaké konkrétní pomůcky se jednalo, není známo