JABLANCZY, Antonín Karol

* 1802

† 1847

Jedná se o bratislavského klavíristu, který přes své interpretační dovednosti nevynikl.

Narodil se jako syn bratislavského aristokrata. Od narození měl pouze nepatrný zbytek zraku. Vzdělávali ho domácí učitelé.

V sedmi letech byl přijat do vídeňského ústavu pro nevidomé, kde patřil mezi nejlepší žáky. Měl mimořádnou paměť a počtářské schopnosti. Pamětně počítal i rovnice. Měl také výborný hudební sluch a manuální zručnost. Jeho největším zájmem byla hudba, které se věnoval intenzívně. Ve hře na klavír dosáhl mimořádné úrovně. Hrál i velmi obtížné skladby, především klasických autorů. Měl klidnou a vyrovnanou povahu, což očekával i od ostatních. Ta mu také pomáhala při soustavném cvičení na klavír.

Naučil se psát tužkou, aby si mohl dopisovat se známým ze svého rodiště.

Po odchodu z ústavu mu v krátké době zemřeli oba rodiče, což mu zabránilo, aby se v hudbě dále vzdělával. Chtěl vyučovat na některém z ústavů, ale místo nenašel. Pro svou povahu i hudební dovednosti byl všeobecně oblíbený. Jeho klid však hraničil s pasivitou a navíc již neměl rodiče. Nenašel se nikdo, kdo by mu pomohl organizovat jeho život.