KIRCHGÄSNEROVÁ, Marianne

* 1770

† 1808

Německá virtuoska na skleněnou harmoniku.1

Narodila se ve Waghauselu jako dcera komorního pokladníka. Ve čtyřech letech oslepla, snad po neštovicích. Již v dětství se u ní projevil hudební talent.

Později se našel příznivec, šlechtic z Beroldingenu, který jí umožnil, aby se učila hře na skleněnou harmoniku u kapelníka v Karlsruhe. Její příznivec pro ni nechal rovněž zhotovit nový hudební nástroj. Kirchgäsnerová již od svých deseti let na ni s úspěchem veřejně hrála.

V r. 1791 za doprovodu přítele Kosslera nastoupila velkou koncertní cestu, která ji vedla z Vídně přes mnohá německá města do Dánska a Nizozemí.

Poslechl si ji i Mozart a pochválil. Obdivoval ji i český skladatel J. K. Vaňhal žijící ve Vídni. V letech 1794–1796 při pobytu v Londýně jí hudební nástrojař vyrobil skleněnou harmoniku s rezonanční deskou. V této době se podrobila oční operaci, po které se u ní objevil světlocit. Uspořádala další koncertní turné do Hamburku, Ruska, Polska a Slezska.

Usadila se na venkově u Lipska, kde si zakoupila venkovskou usedlost. V koncertních cestách vytrvala. Zajela do Francie a Švýcarska. V r. 1808 se u ní projevil zánět prsu, kterému podlehla.

Byla všestranně vzdělaná, často si nechávala předčítat beletrii i poezii. Skladbám se učila tak, že si je nechávala přehrávat na klavíru. Je považována za první virtuosku ve hře na skleněnou harmoniku, pro kterou rovněž skládala.

V r. 1809 vydal životopis Kirchgäsnerové její dlouholetý průvodce Kossler.

*1) Skleněnou harmoniku vynalezl B. Franklin (1706–1790). Byla módním hudebním nástrojem, na který se však brzy zapomnělo. O jeho oblibě i u velkých skladatelů svědčí to, že na ni koncertoval i reformátor italské opery Ch. W. Gluck, a že pro ni komponoval i W. A. Mozart. Ten psal dokonce i skladby pro koncertní potřebu samotné Kirchgäsnerové. Je to sada různě velkých a různým množstvím vody naplněných skleniček, které se rozezvučují různým způsobem