KRÁTKÝ, Osvald

* 20. 7. 1906

† 1. 7. 1985

Slovenský a český tyfloped. Je autorem speciálních učebních pomůcek a speciálních učebnic pro žáky ZŠ pro nevidomé.

Narodil se v tehdy italské vesničce Kal u městečka Bovec (nynější Slovinsko). Matka Slovinka, otec Čech, četnický strážmistr. Dětství a školní léta trávil na různých místech tehdejšího Rakousko-Uherska (Bovec, Nedvězí, Čepovan, Olomouc, Hlohovec a Malacky).

V letech 1922–1926 navštěvoval učitelský ústav ve Spišské Nové Vsi, kde maturoval. Nejdříve nastoupil (1926) jako výpomocný učitel ve Státním ústavu pro nevidomé v Levoči, kde později získal definitivu. V roce 1939, po více než desetiletém působení, musel opustit Slovensko, které vytvořilo separátní stát a Češi museli odejít ze slovenského území. Byl nucen opustit i svého nejlepšího přítele Hrabovce a kolegu Šoltése.

V době studií i pobytu na Slovensku se rád věnoval sportu (kopaná, šerm, horolezectví). V r. 1937 se oženil. Měli dva syny.

Od r. 1939 do 1945 působil v jihočeském Protivíně jako učitel, později jako řídící učitel v OŠ. V období druhé světové války pracoval v odboji. V r. 1941 byl nacisty vězněn v Českých Budějovicích. Po propuštění se mohl vrátit do školy. V r. 1945 nastupuje v Deylově ústavu pro nevidomé v Praze jako odborný učitel a současně jako správce internátu této školy. V r. 1948 přestupuje do ZŠ pro nevidomé na Hradčanech, kde působil plných 22 let. Do důchodu odešel v r. 1970.

Ve svých 64 letech se však se svým povoláním neloučí, ale nastupuje do ZŠ pro žáky se zbytky zraku v Praze ve Šporkově ul., kde krátce zastupuje ředitelku a do r. 1973 působí jako vychovatel. Potom se svou pedagogickou činností definitivně končí.

Za své takřka 46leté pedagogické činnosti se téměř 40 let věnoval nevidomým. V letech 1946–1948 studoval na VŠP obor defektologie. I po roce 1973, kdy definitivně odešel ze speciálního školství, jeho činnost pro mládež nekončí. Vyučuje v kurzech němčiny.

Svou pedagogickou činnost si nedovedl představit bez speciálních učebních pomůcek, kterých bylo poskrovnu. Pro žáky levočského ústavu vytvořil mapu Československých železnic. V padesátých letech se stal spoluautorem českého zkratkopisu podle D. Hoňkové. Vytvořil první učebnici tohoto zkratkopisu pro žáky základních škol. V šedesátých letech byl vedoucím kolektivu pro zpracování učebnic pro nevidomé žáky.

Četné jsou i jeho příspěvky do odborných časopisů. Zabývá se v nich některými psychologickými otázkami osobnosti nevidomých žáků, slepeckým zkratkopisem aj. Napsal např.: Dyskineze nevidomých dětí (Tyflologické listy 1967); Čtení a psaní na elementárním stupni národní školy pro slepé (Nápravná pedagogika, roč. 26); Otázka Českého zkratkopisu slepeckého písma (Nápravná pedagogika, roč. 26); Učíme v přírodě – sborník 100 let Hradčanského ústavu pro nevidomé aj. Zvláště kladný vztah měl k dětským časopisům. Vedl slovenský časopis Detský kútik a Besiedka. Po dlouhá léta pravidelně dopisoval do časopisu Pro naše nejmenší (až do r. 1983). Zemřel po dlouhodobé astmatické chorobě.