KUBÍČEK, Leopold Josef

* 13. 10. 1876

† 25. 11. 1956

Český hudební pedagog.

Učitel hry na hudební nástroje v Ústavu pro nevidomé v Brně, hudební pedagog, skladatel, organizátor hudebního života, odborný publicista.

Narodil se v Prostějově jako syn akademického sochaře. Povinnou školní docházku absolvoval ve svém rodišti. První životní překážky se objevily při studiu na tamější reálce. Pro těžkou zrakovou vadu byl nucený studií zanechat (1889).

Ve 14 letech (1891) byl přijat do brněnského ústavu pro výchovu nevidomých. Věnoval se zde hře na několik hudebních nástrojů. Kromě toho krátce studoval soukromě u Leoše Janáčka. Státní zkoušku z hudby vykonal na konzervatoři v Praze, jelikož v Brně v té době nebyla (1898–1900, ze hry na housle, klavír, varhany a ze zpěvu). Byl druhým kvalifikovaným učitelem hudby na Moravě, který vyšel z brněnského ústavu (i když jako slabozraký).

Po vykonání první státní zkoušky (1898) opouští ústav a začíná vyučovat hudbě ve svém rodišti. V roce 1900 založil hudební školu ve Vyškově, kterou vedl do r. 1905. Vyučoval zpěvu v místním gymnáziu a vedl pěvecký sbor Vlasta. V letech 1906–1910 působil nejdříve krátký čas v Prostějově a pak v Chyrówě (Halič). V této době udržuje písemný styk jak se svým rodným Prostějovem, tak i s brněnským ústavem.

Po odchodu R. Bauera do penze (1910) vyhověl nabídce ředitele Fr. Pavlíka a nastoupil do ústavu na jeho místo. Působil zde jako učitel hudby do r. 1938. Jeho zásluhou se zvýšila úroveň přípravy k profesionálnímu provozování hudby a později i příprava k hudebně pedagogické činnosti nevidomých studentů novou organizací přípravy ke státním zkouškám z hudby.

Kromě svého působení v ústavu se aktivně účastnil brněnského hudebního života. Působil jako ředitel kůru kostela v Brně–Husovicích a vyučoval zpěvu v reálce na Křenové. Stal se členem spolku Beseda brněnská, zastával funkci místopředsedy spolku Československá jednota hudebních stavů. Působil také jako sbormistr pěveckého spolku Dalibor, při němž založil hudební školu, která se koncem čtyřicátých let přeměnila na LŠU.

Jméno L. J. Kubíčka bylo v té době v brněnských hudebních kruzích uznávané. Stýkal se zde prakticky se všemi hudebními umělci a pedagogy. Byl známý jako výborný hudební improvizátor, měl velmi dobré organizační schopnosti.

Kromě výše zmíněné pedagogické a organizační činnosti se intenzívně věnoval hudební výchově nevidomých, pro které zavedl kurzy pro přípravu ke státním zkouškám z hudby na Brněnské konzervatoři. Sestavil učebnici hudební teorie Hudební nauka v otázkách a odpovědích. Vyšla v Braillově bodovém písmu. Přílohou této učebnice jsou reliéfně znázorněné znaky běžné notace, jejichž matrice zhotovil brněnský slabozraký tyflotechnik František Urban, rovněž zaměstnanec ústavu. Tato publikace v bodovém písmu, vydaná brněnským ústavem, patří mezi první svého druhu u nás.

Kubíček přispěl do Zemanova sborníku Otázky slepecké výchovy statí Slepci a hudba. Shrnuje zde své hudebně pedagogické poznatky z výchovy nevidomých a zobecňuje. V této oblasti dělí nevidomé do tří skupin, čímž zároveň vymezuje úlohu hudby v jejich životě: do první skupiny patří „žáci, mající hudbu za předmět vzdělání doplňující“, do druhé skupiny zařazuje „žáky, jimž hudba a zpěv bude zdrojem vedlejších příjmů, mimo hlavní zaměstnání řemeslné“, třetí skupinu tvoří „žáci, z nichž mají být odborníci“. Tento postřeh je vskutku pozoruhodný a platil až do konce existence ústavu. V citovaném příspěvku uvádí rovněž metodické pokyny k výuce na různé hudební nástroje a poznámky k vyučování teoretickým předmětům.

Napsal několik článků do odborného tisku. Byly to např.: Jak vyučovati slepce hudbě (Hudební výchova 1937); O hudebním písmu bodovém (tamtéž); Notopis pro nevidomé (Hudební výchova 1926); Hudební výchova a nevidomí (tamtéž) aj.

Při této bohaté činnosti stačil ještě komponovat. Je dochovaný jeho Trojlístek pro mladé pianisty, několik mazurek a valčíků. V rukopisech: Mazurka pro housle, Alla polca pro klavír. Napsal také Maličkosti pro housle a klavír, sbory pohřební, k sňatku a různé hudební kostelní vložky.

L. J. Kubíček spoluprací s Brněnskou konzervatoří se zasloužil o prosazení povolání kvalifikovaného nevidomého učitele hudby.

V důchodovém období odešel do ústraní, hudba se mu stala potěšením. Přes mnoho pokusů se mi nepodařilo zjistit, jakou činností se zabýval.