ADAMCZYKOVÁ, Hana

* 15. 12. 1947

Česká tyflopedka, ředitelka komplexu škol pro nevidomé a slabozraké žáky v Brně.

Narodila se v Brně–Bosonohách v učitelské rodině. ZŠ navštěvovala v místě bydliště, později ve Střelicích u Brna. SVVŠ v Zastávce u Brna absolvovala maturitní zkouškou v r. 1965.

Z politických důvodů jí bylo umožněno studium pouze na Stavební fakultě VUT v Brně (1965–1966). Sama to pokládá za omyl. Potom působila jako uklizečka a pomocná plánovačka v továrně. Takové pracovní zařazení jí nevyhovovalo. Začala se zajímat o pedagogickou činnost.

V letech 1967–1969 působila jako pomocná vychovatelka v ZŠI pro NS žáky v Brně. V letech 1969 až 1977 byla pro své schopnosti zařazena jako vychovatelka. V této době (1974) ukončila jednooborové dálkové studium pedagogiky na FF UJEP (nyní MU) v Brně. V r. 1978 byla ředitelem školy jmenována vedoucí vychovatelkou. V r. 1990 se po konkurzním řízení stala ředitelkou školy. V r. 1994 ukončila studium speciální pedagogiky.

Hana Adamczyková věnovala NS dětem celý svůj život. Ve škole působí od svých devatenácti let. V 80. letech se ve funkci vedoucí vychovatelky projevila jako silná osobnost s přirozenou autoritou a výjimečnými organizačními schopnostmi, které se projevily již ve funkci vedoucí vychovatelky. Ve spolupráci s ředitelem školy přepracovala režim internátu tak, aby se pokud možno stal pro děti přijatelnějším. Dostaly řízenou volnost pohybu po okolí školy, zvýšila se účinnost výchovy k samostatnosti, sebeobsluze aj.

Proto také v r. 1990, kdy bylo nutné, aby ukončila svou činnost ředitelka Z. Plisková, si málokdo ze zaměstnanců dovedl představit v čele školy jinou osobnost.

Trvalým umístěním školy a internátu na Hlinkách 156 (1990) se otevřela možnost rozšířit a prohloubit péči o NS žáky o další aktivity a po dlouhých desetiletích konečně zajistit důstojné prostředí pro kvalitní vzdělávání a výchovu ZP dětí.

V r. 1990 byla budova školy na Veveří ul. navrácena církvi.1 H. Adamczyková realizovala nutnost rozsáhlých stavebních úprav v celém novém areálu školy. Prostory získaných budov nevyhovovaly potřebám výchovy a vzdělávání NS dětí, protože byly projektovány pro jiné účely. V průběhu necelých 15 let se stavebními zásahy podařilo upravit všechny budovy k současným potřebám a nárokům na hygienické i jiné požadavky. Stavební úpravy včetně bezbariérového propojení budov byly prováděny za plného provozu školy, a tak jsou připraveny i pro případné organizační a obsahové změny v rámci postupující integrace NS žáků do místních škol.

Významným úkolem byla přestavba organizace a vnitřní náplně školy, nové pojetí přípravy absolventů, tj. vyrovnávat se s problémy integrovaného vzdělávání NS dětí na školách v místě bydliště. Bylo zřízeno speciálně pedagogické centrum jako poradní orgán pro případné zařazování zrakově postižených dětí do běžných škol. Absence učebnic a změny v učebních osnovách některých předmětů si vyžádaly vyšší iniciativu pedagogů při tvorbě nových učebnic. Úkolem také bylo najít formu, jak se vyrovnat se soudobými požadavky výchovy dětí k samostatnému pohybu v prostoru i jinými životně důležitými dovednostmi. Bylo třeba zajistit pokračování výuky hry na hudební nástroje a tím umožnit nadaným žákům středoškolské studium na konzervatoři.

Novou budovu internátu se podařilo otevřít po opětovném stěhování v rámci areálu v r. 1993.

Byly zavedeny nové vyučovací předměty (prostorová orientace, psaní a práce na počítači, možnost výběru nepovinných a volitelných předmětů aj.) H. Adamczyková také zajistila vybavení škol a internátu nejmodernějšími kompenzačními a rehabilitačními pomůckami.

ředitelka H. Adamczyková se po r. 1990 projevila při vnitřní přestavbě školy jako mimořádně schopná osobnost. Škola i internát plní soudobé požadavky na výchovu NS dětí.

*1) Počátky Ústavu pro nevidomé děti, Zábrdovice č. 17, později: Radvítovo nám. č. 7, Zemědělská ul. č. 1, Brno–Chrlice, Veveří 15