MONDOLFO, Sebastiano

(Sabato Levi MONDOLFO)

* 9. 7. 1796

† 5. 5. 1873

Italský mecenáš a filantrop.

Původně příslušník vysoké židovské společenské vrstvy v Terstu se po konverzi do římskokatolické církve proslavil v průběhu let prožitých v Miláně svou mimořádnou šlechetností a štědrostí v souvislosti s chudými a slepými dětmi tohoto města. Užitek z toho měl především tzv. Milosrdný institut slepců (Pio Istituto dei Ciechi) a charitativní kongregace.

Mlčení katolického prostředí o prvním půlstoletí života S. Mondolfa v Terstu nachází vysvětlení v jeho židovském původu. Do Milána přišel a do římskokatolické církve konvertoval kvůli tomu, aby se mohl oženit s umělkyni chudého původu. Již od počátku milánského pobytu se Mondolfo vyznačoval svým upřímným zájmem o chudinu a slepé děti. To potvrzují také četné dopisy M. Barozzimu, zakladateli a prezidentu Milosrdného institutu slepců, do kterého přicházely nevidomé děti pocházející z celé Itálie, aby se jim zde dostalo vzdělání.

V r. 1851 Mondolfo při poděkování Barozzimu za to, že přijal do institutu tři nevidomé děti, které on sám vybral, využil příležitosti, aby mu vyjádřil svou vděčnost: „A teď je na mně, abych Vám poděkoval za to, že jste mi poskytl prostředek, jak se můžu připojit k vašemu andělskému dílu a prosím vás, abyste mi jakoukoliv věc, která by Vám mohla být zapotřebí, bezodkladně sdělil“. Byl to počátek přátelského svazku, který se proměnil v dobré a pevné přátelství obou mužů. Již r. 1852 Mondolfo projevil své přání najít nějaké řešení co se týče ubohého bydlení „těch nešťastníků“. Mondolfo po uzavření formalit spojených s koupí nové budovy pro Milosrdný institut slepců napsal Barozzimu dopis, ve kterém ho žádal, aby nezveřejňoval tento jeho projev štědrosti. Nevidomé děti se do nové budovy přestěhovaly v r. 1855. Po smrti Michele Barozziho (1867) se Mondolfo stal doživotním prezidentem ústavu a pokračoval v jeho vydržování až do konce svého života.

Do období krátce před Mondolfovou smrtí spadá jeho poslední iniciativa ve prospěch této instituce. Již dlouho si všímal, že mladí nevidomí chovanci, když ukončili 8 let svého pobytu v ústavu, museli se znovu vrátit ke svým rodinám, neměli možnost uplatnit své znalosti, včlenit se do běžného života, a také i členové rodin nebyli vždycky schopni je morálně i ekonomicky podporovat. Zrodil se proto u Mondolfa úmysl otevřít útulek, do kterého by byly přijímány starší nevidomé děti, aby si doplnily své vzdělání, které jim poskytl Milosrdný institut. Mondolfův útulek by poskytoval navázanou další pomoc, která mohla zabezpečit „trvalost plodů předcházející výchovy“. Mondolfo investoval do projektu útulku značnou částku lir. Otevření se konalo r. 1876, tři roky po Mondolfově smrti. Mondolfo odkázal značné sumy oběma slepeckým institucím. Velkou částku zanechal pro účel založení nadace, jejímž úkolem by bylo podporovat chudé, kteří by se ocitli v nouzi.

Mondolfo pocházel ze zámožné rodiny sefardského původu, respektující tradici, se kterou i přes svou konverzi zůstal svázaný až do své smrti.