OLEJNÍK, Jan

* 8. 1. 1930

Jeden z nejúspěšnějších českých učitelů hudby, člen celostátní komise nevidomých učitelů hudby.

Už jen ta skutečnost, že v LŠU v Kladně působil nepřetržitě od roku 1959 až do odchodu do důchodu, je jistě pozoruhodná. To by však bylo příliš málo pro zhodnocení jeho hudebně pedagogické činnosti.

Narodil se v malé vesničce Květná, jako syn skláře. Obecnou a měšťanskou školu navštěvoval ve svém rodišti. Jeho bezstarostné dětství bylo náhle v patnácti letech přerváno vážným úrazem při náhodném setkání s bojovými prostředky, po kterém přišel o zrak. Starší bratr zjistil možnosti vzdělávání i studií nevidomých dětí. Byl proto přijat do Ústavu pro nevidomé v Praze na Hradčanech. Sám nejvíce oceňuje pomoc spolužáků při zdolávání nové životní situace.

Protože k hudbě měl blízko od raného dětství (v šesti letech se začal učit hře na housle), pustil se po osvojení Braillova písma a speciální hudební notace se vší energií do studia hry na klavír a flétnu u Otakara Heindla. Přípravu ke státním zkouškám z hudby narušila právě probíhající diferenciace speciálních škol. Nenastoupil do hudebního oddělení Deylova ústavu, ale odchází k soukromému studiu do Olomouce, kde se u M. Liškové–Kreutzerové, R. Slámy a J. Petzolda připravil ke státním zkouškám z hudby (flétna, 1951). Druhou státní zkoušku vykonal v r. 1953 (klavír).

V r. 1954 se oženil a přestěhoval se do Kladna, kde přijal místo učitele v LŠU (1955). Ve výuce hry na příčnou i zobcovou flétnu a v žákovském souboru dosahoval ihned od začátku výborných výsledků.

Nástavbovým studiem na Pražské konzervatoři, které dokončil v r. 1971, si rozšířil své hudební vzdělání.

S flétnou se také představoval širší hudební veřejnosti na koncertech učitelů. Hudebně pedagogické činnosti se věnoval s mimořádným odborným zápalem. Dokazuje to mimo jiné i takřka dvacítka připravených žáků ke studiu na konzervatoři. V ústředních kolech celostátních hudebních soutěží obsazovali jeho žáci vždy přední místa. Podobné úspěchy sklízely i jeho žákovské soubory. Připravil 14 žáků k vyššímu hudebnímu studiu. Byl vybrán k přepracování učebních osnov hry na flétnu.

Ve výuce hry na zobcovou flétnu se setkával s nedostatkem studijní literatury. Tato situace ho přiměla ke kompozici etudových sbírek, které vyšly tiskem.

J. Olejník se nedovedl nikdy spokojit s průměrně dobrými hudebně pedagogickými výsledky. Jakoby jeho rodný rázovitý kraj pod Javořinou zasel do jeho osobnosti nevyčerpatelnou energii, pro kterou slepota znamenala pouhou epizodu.

Dlouhá léta byl členem celostátní komise nevidomých učitelů hudby, kde patřil mezi rozvážné a cílevědomé členy. Na několika kurzech zrakově těžce postižených učitelů hudby byl lektorem. Výbornou úroveň hry na flétnu dokazoval svými výkony na koncertech učitelů tamní LŠU. Byl také členem kabinetu oblastního pedagogického střediska, spolupracoval na tvorbě učebních osnov pro příčnou i zobcovou flétnu.

V r. 2002 mu Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR udělilo medaili 1. stupně za celoživotní hudebně pedagogickou činnost.