PONTRJAGIN, Lev Semjonovič

* 21. 8. 1908

Ruský matematik, univerzitní profesor světového jména.

Narodil se v Moskvě v rodině úředníka. Jeho láska k technice ho přivedla ve 14 letech k nešťastné události. Došlo k výbuchu, v jehož důsledku oslepl. Rodiče ho poslali do ústavu pro nevidomé. Ani chlapec, ani rodiče nebyli s novým prostředím spokojeni. Bylo to především proto, že úroveň vzdělávání spěla jedině k vyučení se řemeslu, ale Pontrjaginův chlapec měl jiné záměry. Ve škole se učil velmi dobře.

V ústavu dlouho nepobyl a vrátil se do místní školy, kam docházel dříve. Našel si přítele, který mu vypracované matematické texty zapisoval. Také mu hodně četl.

Pontrjagin byl velmi kamarádský, a proto měl mnoho přátel, se kterými se zúčastňoval dětských her. Spolužákům oplácel jejich přízeň pomocí v matematice, kde stále vynikal. Jelikož učivo bylo pro něho příliš lehké, našli mu rodiče soukromého učitele. Ke konci školní docházky znal z matematiky např. integrální výpočty apod.

Pro vstup na univerzitu bylo třeba povolení okresního úřadu, který to odmítl s odůvodněním, že slepec nemůže studovat. Vlivný přítel povolení vymohl. Jako sedmnáctiletý začal studovat na fyzikální fakultě Moskevské univerzity. Od té doby se profesionálně zabývá matematikou.

Pontrjagin sám říká, že poslouchat přednášky nebylo pro něho žádným problémem. Jiné to bylo s prací s učebnicemi. Aktivně se zapojoval do odborných seminářů. Nejvíce ho zaujaly topologické práce, které se potom staly jeho celoživotním tématem.

Po ukončení studií byl už považovaný za vynikajícího matematika. Byl přijat jako aspirant. Za pouhý rok se stal docentem a mohl přednášet v plném nasazení.

Začal se zabývat homologickou teorií rozměrnosti, kde dosahoval mimořádných a objevných výsledků. Začal být v oboru známý i za hranicemi.

Přes tyto úspěchy v něm hlodala myšlenka, k čemu je to všechno dobré, jak matematický obor spojit s praxí. Po spřátelení s fyzikem Andronovem se objevily možnosti. V polovině třicátých let se Pontrjagin pokusil o realizaci abstraktní algebry. Své výzkumy zobecnil v monografii, která vyšla v r. 1938. Brzy vyšla i v USA. O rok později byl jmenován členem korespondentem Akademie věd SSSR.

Už od doby studií se jeho sekretářkou stala matka. Ačkoliv matematice nerozuměla, byla ochotná mu předčítat vše, co potřeboval. Vyřizovala mu i cizojazyčnou korespondenci, ačkoliv žádný cizí jazyk neovládala. Sám říká, že všechny těžkosti v zaměstnání i studiu překonával mobilizací vlastních sil, ale bez pomoci matky si to vše nedovede představit. Přiznává, že matematicky myslel při každé příležitosti i činnosti. Všechny životní situace překládal do matematické řeči. Jeho odborných seminářů se pravidelně zúčastňovali vědci ze všech oborů a předpokládali, že Pontrjagin jim vyřeší jejich technické problémy užitím matematiky. Vznikla tak teorie optimizace, kterou lze považovat za Pontrjaginův objev.

Podle některých informací byla jeho paměť hodnocena jako absolutní, jeho myšlení čistě matematické. Jinak by nebylo možné těmi metodami, které používal, dosáhnout světově významných výsledků. K tomu ovšem přistoupila jeho exaktní logika, bez které nelze matematicky uvažovat.