PŘIKRYLOVÁ, Božena (Vavreková)

* 6. 9. 1978

Česká sochařka.

Narodila se ve Spišské Nové Vsi. Je romského původu. V rodině s osmi dětmi bylo dost starostí. V r. 1981 se přestěhovali do Šlapanic u Brna. B. Přikrylová vypravuje, že již jako malé dítě si ráda hrávala s blátem, které nalézala na hromadách vykopané hlíny. Tehdy ještě měla nepatrný zbytek zraku. Vzpomíná, jak se dívala na sluníčko, které si chodí po obloze stále dokola. „Bylo mi přitom krásně. A ty chvíle jsem milovala“.

Roky batolení blátem však utekly a nastal čas jít do školy. Nastoupila do ZŠ pro nevidomé žáky v Brně. „Jednoho dne,“ vzpomíná, „přišel učitel s materiálem, který mi připomínal bláto, jak se lepí na paty. Byla to moje hlína.“ Začala modelovat všechno, co ji právě napadlo. Dodává: „Z každého výrobku jsem měla velkou radost a připadala jsem si jako stvořitel“. Své výrobky s radostí rozdávala přátelům, což ji mnohdy těšilo víc než obdarované. S hlínou si pro svou i naši radost rozumí dodnes.

Prožila několik let, výtvarně pozvolna vyzrávala. říká: „Ráda pozoruji přátele, kterým jsem ukázala hlínu a co se z ní dá vytvořit a těší mne, jestliže si tuto výtvarnou práci oblíbili. I oni teď tvoří krásná díla a já si je s radostí prohlížím.“ První samostatné výstavy měla již jako žačka ZŠ (Ořechov u Brna, Rožnov pod Radhoštěm aj.).

V r. 1994 společně se Štěpánem Axmanem založila ateliér, který nesl její jméno Boženka. Činnost zahájili její první samostatnou výstavou. O ateliér začali mít zájem i jiní nevidomí mladí lidé, kteří se zajímali o modelování. Těšilo je také, že se do ateliéru naučili samostatně chodit. Vyrobené sochy se množily – co s nimi? Na výstavu. V r. 1996 uspořádala výstavu se svým kolegou Petrem Pavelkou v brněnském Domě umění a Moravské galerii.

V této době připravila výzdobu kaple ve Vlaštovičkách u Opavy. Byl to velký reliéf Cyrila a Metoděje a stojan pod svíčku.

V r. 1996 z ateliéru odešla a pokusila se pracovat samostatně. Velké obtíže začaly při shánění vlastní dílny. To se jí nakonec podařilo. Po čase musela však dílnu opustit. A zase hledá „ubytování pro svou hlínu“, jak říká. Našlo se v Domově sociální péče v Brně–Chrlicích. V těchto dvou dílnách vytvořila šest soch.

Vdala se. Se svým manželem pečuje o dvě děti. Pracuje doma a u Axmana. Vytvořila jednu součást pamětní desky pro Černovice u Kunštátu, sochu Madony, která je na Svatém kopečku u Olomouce, jeden metr vysokou sochu Spravedlnost, která se nalézá v budově ochránce lidských práv v Brně. Sochy Milenci a Strach vystavovala v Moskvě v rámci výstavy Svět haptický – II (2004). Ve svých 26 letech má již za sebou 13 samostatných výstav včetně těch se spoluúčastí jiných nevidomých výtvarníků.

Několik jejích soch se nachází ve sbírkových fondech DTI TMB