RJAZANCEV, Vsevolod

(vlastním jménem Vasilij Grigorjevič GORŠKOV)

* 1866

† 1942

Ruský spisovatel.

Mimo romány s všeobecnou tematikou psal rovněž romány o nevidomých.

Narodil se v Popasovu jako syn chudého zemědělce, vysloužilého vojáka. Vychodil vesnickou školu a stal se dělníkem. Byl nucený často měnit své zaměstnání. Pracoval v řeznictví, pekařství a v textilním průmyslu na různých místech, nakonec v Moskvě.

Ve třiatřiceti letech ho nečekaná oční choroba připravila o zrak. Po ročním pobytu v nemocnici mu nezbylo nic jiného, než aby se uchýlil do útulku pro staré slepce. V tomto smutném životě byly jediné světlé okamžiky, když mohl naslouchat předčítání knih. Knihy v Braillově písmu byly nesmírně vzácné. Ostatně toto písmo ani neznal. Obliba četby ho přivedla na myšlenku, aby sám psal.

Nejdříve se pokusil o verše. Dostaly se do rukou M. Gorkého. Poradil mu, aby raději psal prózu. Této rady Gorškov uposlechl. Začal diktovat své povídky nejprve pologramotným chlapcům, později studentům. Aby správě útulku jeho literární činnost zůstala utajena, a aby pro ni nemohl být vyloučen, vydával své práce pod pseudonymem Vsevolod Rjazancev. Neutěšený život carského Ruska vylíčil v povídce Živá smrt. V r. 1907 vyšla jeho povídka Slepý Ivka. Otřesné je zde vyprávění, jak si nevidomý chlapec chtěl alespoň jednou ohmatat ovci. Vloudil se do sousedovy stáje, ovce však jeho příchod zneklidnil a jejich hluk přivolal hospodáře. Ivka byl zbit jako zloděj.

Začátkem dvacátých let vychází jeho román Slepci. Líčí život nevidomých po revoluci, jejich naděje a tužby. Velkou popularitu měly jeho knihy Dcera Bondarjova, Trestanec Ilka, Děmka Loban a Noc světlejší dne.

V r. 1932 vyšel jeho román Ilka Katoržnik, ve kterém líčí svá dětská trápení. V r. 1938 publikoval další román Světlá tma, ve kterém vypráví, jak si moskevští nevidomí začali sami budovat závod na výrobu elektromotorů. Tentýž rok vyšel jeho nejlepší román Pro Broňu. Námětem je život textilních dělníků a život v domově pro nevidomé.

Jeho dílo je úzce spjaté s tehdejší sovětskou ideologií, jak také jinak nebylo možné. Realisticky vypovídá o životě nevidomých před revolucí, avšak poněkud idealizuje jejich život po roce 1917. Slohově jsou jeho práce vytříbené. Svým sepětím s Petrohradským ústavem pro nevidomé děti se inspiroval k napsání díla „Návod k výuce slepých ve čtení Braillova písma“ (1893).