BENTIVOGLIO, Paolo

* 26. 6. 1894

† 22. 12. 1965

Italský tyfloped a revolucionář.

Narodil se v Modeně. Podle spolehlivého pramene byl od dětství nevidomý. Vychován byl v Ústavu pro nevidomé v Miláně. Už jako šestnáctiletý se aktivně zapojil do práce v socialistické straně. O rok později byl zvolen delegátem na národní kongres strany, později se stal jejím stálým pracovníkem. Zde pracoval až do jejího zákazu italskými fašisty. V r. 1926 mu fašisté zapálili kancelář.

V r. 1933 se stal ředitelem Ústavu pro nevidomé v Bologni. V jeho bytě se scházel ilegální výbor pro osvobození Itálie od fašizmu. Začátkem r. 1945 vyvedl skupinu obklíčených nevidomých žen do bezpečí.

Úspěchy jeho pedagogické činnosti ve středisku nevidomé mládeže byly vzorem pro celou Itálii. Jeho žáci navštěvovali běžné školy společně s vidomými, staral se o jejich vysoké vzdělání. Sám převzal osobní odpovědnost za tento experiment, který byl výrazem jeho víry ve schopnosti nevidomých studentů. Zásluhou Bentivoglia měl ústav k dispozici všechny pomůcky, které umožňovaly nevidomým dětem, aby se uplatnily mezi vidomými studenty.

Interním žákům poskytoval co největší osobní svobodu a pohybovou samostatnost. Mohli samostatně navštěvovat sportovní utkání, kulturní akce apod. Očekával od nich odpovídající odezvu, které se mu dostalo.

Od r. 1945 do své smrti byl předsedou Italského svazu nevidomých. Stal se konzultantem mnoha zákonů se sociální tematikou. Zasadil se o zákon, který umožňuje nevidomým, aby mohli vyučovat na běžných středních školách. Toto povolání se stalo velice atraktivním. Stovky nevidomých tak našly kvalifikované zaměstnání. Zorganizoval průvod nevidomých občanů s peticí, ve které žádali o důchody. Stal se sjednotitelem všech slepeckých spolků.

Bentivoglio byl nositelem řady italských vyznamenání. Zastupoval svou zemi v Evropské radě pro blaho slepců.