SKOROCHODOVÁ, Olga Ivanovna

* 24. 6. 1914

† 7. 5. 1982

Ukrajinská hluchoslepá žena. Dosáhla vysokoškolského vzdělání, působila na vysoké škole defektologie. Mezinárodního ohlasu dosáhla svou knihou Jak vnímám a představuji si svět, který mne obklopuje. Byla přeložena do několika cizích jazyků. V češtině vyšla pod názvem Můj svět bez zvuků a světel (1950). Za tuto knihu obdržela titul kandidát věd.

Narodila se na Ukrajině jako dcera rolníka. Počátkem první světové války otec narukoval a už se nevrátil. Matka obdělávala svá pole a přivydělávala si u popa. V pěti letech Olga onemocněla a oslepla. Ztratila i sluch na jedno ucho. Na druhé slyšela jen nepatrně. Za hladu, který nastal v době občanské války, zemřela její matka na tuberkulózu. Malé děvčátko, téměř umírající hladem, si odvedla teta.

Skorochodová byla přijata do ústavu pro nevidomé. Brzy úplně ohluchla. Celé dny sedávala sama v ložnici, protože se nemohla s nikým dorozumět. Nebrali ji ani na vycházky. Se ztrátou sluchu došlo totiž u ní rovněž k poruše rovnováhy a bez cizí pomoci nemohla chodit.

Dověděl se o ní Sokoljanskij, vedoucí školy pro hluchoslepé v Charkově, který ji přijal do svého ústavu. Zde nastal pro Olgu skutečný život. Sokoljanskij ji naučil mluvit. Po dobu několika roků, kdy nemohla svou řeč kontrolovat sluchem, došlo k vážným poruchám.

Velmi oceňovala práci prof. Sokoljanského, který ji naučil prstovou abecedu i Braillovo písmo. Mezi prvními knihami, které mohla sama číst, byla Povídka mého života od Heleny Kellerové, která na ni měla rozhodující vliv. Vzbudila ve Skorochodové zájem o život a další perspektivy.

Po skončení povinného vzdělávání byly výsledky tak dobré, že mohla absolvovat i učivo střední školy a chystala se k vysokoškolskému studiu v Moskvě.

Její plány zkřížila válka s okupací hitlerovských vojsk Ukrajiny. Po vyhnání nacistů odešla již v roce 1944 do Moskvy. Na univerzitě studovala ruský jazyk a literaturu. Po ukončení studií se stala mladší vědeckou silou oddělení pro otázky výchovy hluchoslepých při defektologickém institutu v Moskvě. Působila jako asistentka. Měla vlastní pokoj, který si sama udržovala.

Povolání ji nutilo, aby přednášela i většímu počtu posluchačů. O tom píše ve své knize, že to dělala nerada. Cítila se osamocená, postrádala přímý styk s auditoriem, což v tomto velkém množství posluchačů bylo obtížné.

Z dalších jejích prací uvádím: Zda se změnily moje vjemy a představy vlivem mých životních zkušeností, Jak chápu svět, který mne obklopuje, Formování prvních poznatků a představ u hluchoslepých dětí a Problémy výchovy hluchoslepých. Napsala rovněž čítanku pro hluchoslepé.