TYL, Rudolf

* 16. 4. 1906

† 12. 10. 1985

Původně úředník ministerstva vnitra, později, po ztrátě zraku, organizátor společenských organizací invalidů.

Narodil se v Poličce. Měl právnické vzdělání. Koncem druhé světové války byl vězněn v Terezíně a po vážné infekční chorobě se objevily těžké problémy se zrakem. Do několika roků ztratil zrak úplně. Své zaměstnání na ministerstvu vnitra byl nucen opustit.

Do problematiky života nevidomých lidí vnikl rychle a jako bývalý zaměstnanec ministerstva vnitra měl své zkušenosti. Pravděpodobně samo ministerstvo mělo zájem na realizaci fúze malých spolků do větších celků, aby tak byla snadněji zajištěna vedoucí úloha KSČ, a proto Tylovi doporučilo práci mezi zdravotně postiženými lidmi. Potom v letech 1950–1962 vykonával funkci předsedy ÚV SI. Ujal se úkolu tzv. sjednotit všechny zdravotně postižené, což později přineslo do slepeckého hnutí množství problémů. Všechny slepecké spolky již byly včleněny do ÚJI. Svaz invalidů se jako součást tzv. Národní fronty stal pákou KSČ a politická práce byla postupně povýšena nad zájmovou spolkovou činnost. Pod tlakem členů se později pozvolna přece jenom zájmová činnost dostávala na přední místo.

Postupem roků se ve většině nevidomých členů SI zakořenilo vědomí, že je třeba jakési jednoty, nějaké „střechy nad hlavou“. Tato ideologická deformace, podporovaná vyvolenými (nikoliv tajně zvolenými) funkcionáři, měla potom vliv na neúspěch samostatného Svazu nevidomých vzniklého v r. 1969 a vlastně byla příčinou taktizování při spojování obou samostatných slepeckých organizací i v roce 1996. Nevidomé občany ovládl maximalizmus a ideologické smíření.

R. Tyl dobře splnil svůj úkol, který mu uložila KSČ, ale na dlouhá desetiletí poškodil důvěru nevidomých v sama sebe. Vždyť v SI rozhodovali političtí tajemníci. Nevidomí členové si během několika desetiletí museli zvyknout na to, že za ně rozhodují jiní, mezi nimi i nevidomí kariéristé. Rovněž pokus se založením České unie nevidomých a slabozrakých v r. 1990 byl, jak se nakonec ukázalo, jen snahou o zviditelnění některých funkcionářů, kteří měli pocit, že v SI nebyli voleni. (Viz Smýkal 2000.)