Pro pohyb v rejstříku zvolte písmeno indexu
A
B
C
Č
D
E
F
G
H
Ch
I
J
K
L
M
N
O
P
Q
R
S
Š
T
U
V
W
Y
Z
Ž
předchozí: TYL, Rudolf
další: TYLOR, Theodore Henry
* 16. 1. 1910
† 2. 1. 1969
Český hudební pedagog a skladatel, člen Svazu skladatelů. Jeho hudební projev je současný. Byl jedním z organizátorů vzdělávacích kurzů nevidomých učitelů hudby. Jeho názory a postoje byly respektovány. Byl rovněž spolubudovatelem speciální střední hudební školy pro nevidomé v Praze.
Narodil se v Nižním Sinevíru na Podkarpatské Rusi v rodině chudého lesního dělníka. V pěti letech ztratil zrak a když léčení nepomohlo, pobyl nějaký čas mezi Bakulovými zpěváčky a v r. 1920 nastoupil do Deylova ústavu v Praze, aby zde dosáhl vzdělání a nezbytnou přípravu pro samostatný život.1) V ústavu získal základní vzdělání, oblíbil si hudbu a zvolil si ji jako své povolání. Hrál na klavír, varhany a housle. V r. 1932 vykonal na Pražské konzervatoři státní zkoušku ze hry na klavír.
Od téhož roku až do okamžiku své smrti působil jako učitel hry na klavír a jiných hudebních předmětů v ústavu, který ho vychoval. Je až nepochopitelné, že dlouhý pobyt v internátu v dětském věku nezanechal v Tylňakovi – a na následné působení jako učitele – negativní stopy, které by mohly brzdit jeho všestrannou iniciativu. Příjem nestačil k obživě. Vyučuje také soukromě a hraje po večerech v restauracích.
Pro potřebu školy vypracoval např. učebnici intonace, Seznam znaků Braillovy bodové hudební notace i reliéfní podobu běžné černotiskové hudební notace ve zvětšeném měřítku. Napsal rovněž učebnici harmonie. Nejdříve vyučoval hře na klavír, později se věnoval převážně výuce harmonie a sluchové analýze.
Neomezuje se pouze na pedagogickou činnost, ale soustavně prohlubuje vlastní hudební vzdělání, především v kompozici. V r. 1941 ji soukromě studoval u Vítězslava Nováka.
Psal převážně hudbu komorní. Napsal více než čtyřicet skladeb, z toho dvě nedokončil. Mezi nejvýznamnější jistě patří dva dechové kvintety a dva smyčcové kvartety. Tato čtyři komorní díla byla v brzké době provedena veřejně. Dále to jsou skladby pro housle (rovněž instruktivní), klarinet, akordeon, sonáta pro sólové violoncello, písně a mnohé další.
Neskládal většinou do „šuplíku“, jeho skladby byly často hrány veřejně, a to i v zahraničí. V r. 1960 byl přijat do Svazu čs. skladatelů. Stal se nejen hudebním skladatelem a pedagogem, ale rovněž zdatným interpretem. Hrál rád a dobře. Rovněž o problémech hudební výchovy publikoval.
Jako člověk byl velice skromný, nezištný, laskavý, ochotný každému pomoci. Nečekaná tragická smrt po dopravním neštěstí na cestě ze školy přervala jeho bohatý veřejný i rodinný život.2
Ivan Tylňak bezesporu patří k největším českým nevidomým hudebním zjevům a je nepochopitelné, proč nebyl jedním z kandidátů, po kterých by měla být nazvána speciální Konzervatoř pro mládež s vadami zraku v Praze a byla dána přednost jménu očního lékaře, který s hudební profesí neměl nic společného.
*1) V té době na Podkarpatské Rusi neexistoval výchovný ústav pro nevidomé děti, nebyl ani na Slovensku
*2) V oddělení DTI TMB se nachází jeden jeho rukopis i další památky
o publikaci
stáhnout lexikon
© PhDr. Josef Smýkal – Brno 2006
Tištěnou publikaci vydalo
Technické muzeum v Brně
Knižnice oddělení Dokumentace tyflopedických informací
ISBN 80-86413-30-6
EAN 978-80-86413-30-3