VANNIEROVÁ, Angela

* 1917

Významná francouzská básnířka.

Narodila se v jižní Francii jako dcera lékaře. Dětství prožila v Bretani, v těsném sousedství lesního komplexu. Tato krajina, opředená množstvím pověstí a pohádek, mocně na ni působila, takže se již velmi brzy pokoušela o psaní veršů. Po ukončení střední školy odešla do Rennes, aby tam studovala farmacii. Po třech letech se u ní objevila vážná oční choroba, která byla vbrzku příčinou úplné ztráty zraku.

Vrátila se nešťastná do Bretaně. Nechávala si předčítat básně soudobých francouzských básníků.

Když se svazeček jejích prvních veršů, Myšlenky světla a tmy (1947), dostal do rukou bretaňského básníka Brianta, bylo již o jejím dalším životě rozhodnuto. Tato prvotina se stala pro Vannierovou prvním velkým úspěchem.

Touha po uměleckém i existenčním uplatnění ji přivedla do rozhlasu v Rennes, pro který začala psát přednášky, rozhlasová pásma a literární relace. Stále častěji ji lákala Paříž. Důvodem k tomu bylo také několik cen, které získala v různých soutěžích za texty šansonů pro Edith Piaf.

Dalším úspěchem byla její druhá sbírka básní Strom v plamenech (1950). Usadila se na několik let v Paříži, kde se také provdala. Záhy se opět vrátila do Bretaně, kde se věnovala literární práci. Odtud pořádala přednášková turné po Francii i v zahraničí.

Napsala ještě následující sbírky básní: S Božím dovolením (1953); Na andělské úrovni (1955); Básně (1961); Milostná alchymie (1963); Krev nocí (1966); Bílé divadlo (1970); Rudý klášter (1972). Vytvořila také román Žhavá noc (1969). Za své umělecké dílo byla několikrát veřejně oceněna.